Víno.

Adolf Heyduk

Víno.
Jsem v hloubce duše láskou jat, ne ženou však, ne děvou, tvé dítě, Slunce, věz, mám rád, jež zplodilo jsi s révou; ach vroucně miluji a ctím to božství s nebes výše, když na mne okem jásavým jak zlato hledí z číše. Hle, usmívá se zas a zas! Jak milostné je, věru, má duše s ním se spojí v ráz, nuž za družku je beru; za družku jarý mysli vzlet, a jas, jenž z ní se zrodí, svou písní věčnosti dám zpět, ať světu vojevodí! – 78