Hledám vykoupení!

Adolf Heyduk

Hledám vykoupení!
Že ztracen jsem a utopen v svém žele? Ej, klam to jest! Já hledám Krista, hledám Spasitele, leč ze všech cest v kraj dětství vracím se, v ráj duše prvý, a přemýšlím, leb kloně jako klas: snad zde ho najdu, zde ho najdu zas... až ve víně ho stihnu, v jeho krvi. Mé oko šíří se, má bolest taje jak v březnu sníh, v mém srdci hraje mládí na šalmaje a z tváře rýh výš letí skřivánci mé duše máje, leč za nimi se žene jestřáb – strach... To nebyl Kristus, ale satan vrah, jenž ostnatým mě křídlem žene z ráje. 75 A těkám dál jak poběsilec plachý, bez cíle dál; tu moudrou řeč, tam plané slyším tlachy, čím jsem se stal. Leč ze všech řečí ku zdaru mi není ni spásy pršek jediný, ni hles... A k vínu jít mi velí stesk i děs, v němž Krista hledám, svoje vykoupení. 76