Sluň se!

Adolf Heyduk

Sluň se!
Sluň se v žen vroucích pohledech, pokavad rozkoš ti věstí; nekvetou růže radosti ve stínu žalů, v slz dešti; sluň se, než jeseň přicválá v mlh sivých tesklivém šeře, sluň se, než v srdci opadnou krvavé života keře. Sluň se a zpívej, pokavad radost ti rozpíná letky, než budeš vetchou schránkou jen, kam skrylo žití své tretky, sluň se, vždyť stále blíž a blíž k srdci ten okamžik pádí, sluň se, než okem slzavým pohlédneš v prázdnou skříň mládí! 26