Na zříceninách lásky.

Adolf Heyduk

Na zříceninách lásky.
Kde spí, kde sní ta dávná láska naše, kde zanikla ta její čaromoc? Nám zoře štěstí smálo se jen plaše, pak přišel liják slz a temná noc. – Však v jara čas má duše v lesy pílí, kde v trosky rozpad’ se náš lásky týn, a v zříceninách jeho smutně kvílí jak fontána, jež pláče noci v klín. 43