Co je žití, co je láska?

Co je žití, co je láska?
Živým zlatem mladých klasů z pole ty, já v pole šel, do tvých očí plných jasu mlčky jsem se zahleděl. Rozkvetla jsi jako růže, já však jako jihu dech pil jsem vláhu tvojí duše, vznítil srdce tvé a zžeh’. Zaštkala jsi, zavzdychala: „Škoda, škoda nastokrát, nechci žíti, nesmím žíti, s Bohem, nech mě mřít a spát! Přešlo naše milování, mládí hod a štěstí kvas, přešlo všecko, všecko, všecko, i ta slaná vláha řas. 27 Spát chci, spát tam u zdi v koutku, oddělen kde země pruh pro všecky ty odhodlance, kdo šli dřív, než volal Bůh!...“ Kráčím podle tvého hrobu plachý tulák, jak chce lid, nutí mě to na tvou hlavu svoji sivou položit. Šerou nocí hvězdy svítí, niva voní, vzdychá les, všecko je to jako ondy, když jsem si tě na sad nes’. Měli jsme se rádi, rádi, ach, té vášně slastný kvil!... Ne, tys sama neodešla, já tě v rakev přinutil. Smutno je mi, smutno všady, rci, zda o mém žalu víš? Stále víc se k tobě kloním, stále víc a stále níž. Odpustilas, duše drahá, požár krve dávných dnův? Co jest žití, co jest láska? Polní kytka mladých snův! 28 Dnes žaluji pod hvězdami na své duše hřích i kříž, vímť, že ty to ani v nebi na mne Bohu nepovíš. 29