Nad vše!

Adolf Heyduk

Nad vše!
Rád z Labe štědrých strání mám rudý samotok, i z těch, jimž v nyvém lkání Rýn slunný hladí bok; rád vlašským srdce léčím, když hněv mi zžehne tvář, leč nad ně tobě vděčím za smavých očí zář. I z Arden šťávu šerou mám rád, než její žár, syt perlou tisícerou, výš vzkypí nad pohár, rád piji zeleňáka, zdroj jisker ohnivých, leč nad nektar mě láká nach žhavý ze rtů tvých. 79 Rád vznáším v době blaha i pelyňáku číš, když do ní ty, má drahá úst růži ponoříš; kdy z tvého oka nebe v ní žhavý utkví jas, leč nejradš vznáším tebe za útlý těla pas. Jsem rád, když hárá ve mně žár z plodů řeckých rév, ba všemi víny země svých ňader jařím krev, leč víno, žár jímž kluše v mou hruď, mám nad vše rád: jas plamenů tvé duše a vděku vodopád. 80