Prosba.

Adolf Heyduk

Prosba.
Co jest mi zvyk? Co zákon u mne hledá? V ty ohlávky můj duch se chytit nedá: vždy volně vede si, vždy volně skáče. Co švih je slovního mi karabáče? Mám v chomoutu snad orat upocený a vodu pít? Ta nemá pro mne ceny, ač nejčistějším zdrojem zdraví jmína – radš piji třikrát větší pohár vína. A píseň – zpěv – ej, v něm mé živobytí! leč musí v srdci zrát a z krve zníti – a lásky nechci též, jen prostopášně, dva plameny chci v zlatém ohni vášně. Ať podle zvyku theorie šedé rab bez duše a bez srdce si vede, té skvrny, pane na nebi, mne zhosti, bych ženy objímal jen z povinnosti! 60