Král – žebrák.

Král – žebrák.
Do časů zašlých jara snem zřím jak stráž za noci s hlásky; ač jsem byl jenom žebrákem, dal jsem ti v srdce vroucím rtem čarovné království lásky. Paprsky všemi citů svých ovil jsem postať tvou ladnou, poupaty růží krvavých, jež rostou z mladých ňader rýh, než v rose slz náhle zvadnou. Blažené lásky první květ: lilie v klín jsem ti trhal; voněly, zněly v dálný svět, mohu-li na to zapomnět, že jiný v bláto je vrhal. 63 Mohu-li na to nemyslit, že jsi mu neblahé doby za planých tretek zlatý třpyt dala mé duše zář i cit, ňader mých stkvosty i zdoby? Ztraceno všecko; tam i sem bloudím teď v života lese, pod nohou nechť mi hoří zemzem, přec v hloubce duše kliden jsem, tvá se však svíjí a třese. Do časů zašlých jara snem zřím jak stráž za noci s hlásky; ač jsem byl jenom žebrákem, dal jsem ti v srdce vroucím rtem čarovné království lásky! – 64