Kouzelnice.

Adolf Heyduk

Kouzelnice.
Vždy, vždy jsi byla kouzelnicí, i já byl tebou jat a zmámen; květ ráje skvostný kvet’ ti v líci a zlatá křídla rostla z ramen. Oj, kouzelnicí byla’s vezdy a líbeznější nad Venuši, v žár vznítila’s mých ňader hvězdy a rtem svým vypila’s mi duši. Oj, vždy jsi kouzelnicí byla, mě do pekla jsi včarovala, bys jako zmije pak se svila v hruď jinou, jež tvé lásky ždála. Jsi kouzelnicí; což ti schází, pych s nádherou jsou tvými hosty, tvůj úsměv dukáty ti razí, sten rozkoše ti kuje stkvosty. 65 A já se toulám šerem chvoje, kam zahnaly mě tvoje oči, jed v duši, v lebce vosů roje, a v srdci hrůzy mlýn se točí. 66