Píseň.

Adolf Heyduk

Píseň.
Když sítí vnad mě lapil hřích, by vrh’ mou duši v žití vír, tu v první slze očí tvých můj navždy utopil se mír. Zlé vášně požár v útrobách, lstným douškem rozkoše jen kroť, vždy hloub mě žralok chtíče táh’ a v prs mi vrážel zubů hrot. Jím ve tvém srdci zvad’ a kles’, jenž mým byl něžný růže květ, a místo s bílým do nebes jdu s černým srdcem v temný svět. 96