Jen vesele!

Adolf Heyduk

Jen vesele!
Jak bouře řádí žal a hněv a smrt jak blesků střely, ten žár, jímž hoří lidstva krev, je vždycky podezřelý a vždy tajemnou hádankou je lidské mysli hnutí; jen vesele, jen vesele do moře zapomenutí. Jak smečka psů, jež stíhá zvěř, běd hafani tě honí, a soucit? Člověk rád je, věř, když z ran tvých nach se roní. A co je život? Jiskra jen, hasne v troudu suti; jen vesele, jen vesele do moře zapomenutí. 102 OBSAH.
První list denníku5 Vyčkávám7 Jsem svůj9 Roven králům11 Zvětrat chci12 Pokroutka14 Svým15 Kam jdu?17 Noc bez svítání18 Pták raněný20 V život!21 Stačí!23 Mech24 Zlatý den25 Sluň se!26 Co je žití, co je láska?27 Zas30 Rozhovor31 Jeseň33 Sen skutečnost34 Nemohu a nechci!35 V bouř!37 S bohem!38 Zapadlé hroby41 Různé cesty42 Na zříceninách lásky43 Rána zakrytá44 Zapomenutí45 Nové vření46 Vrchol jara47 Prchněme!49 Co jsem?50 Tebe chci!52 [103] Svár53 Modní sdružení54 Po letech57 Lék58 Prosba60 Zklamání61 Král – žebrák63 Kouzelnice65 Sen67 Kdo vinen?68 Hrozno!69 Pryč!70 Co konat?72 Chci zapomnět!73 Hledám vykoupení!75 V listopadu77 Víno78 Nad vše!79 Radost z lásky, vína, života81 Čert je vem!82 Révy polibek84 Ztratím se!85 Reptač86 Znáte-li mne dost?88 Přítel89 Vysvobození90 Po zákonu duše92 Zbloudil jsem!93 Píseň96 Faust97 Poslání98 Odkaz99 I v nebi!100 Otázka101 Jen vesele!102
Oprava. Na str. 69., v básni „Hrozno“, má v 2. sloze, verši 4. státi: „Kdo vlíbá do čela snů štěstí sladký žel?“
E: až; 2002 [104]