Jen vesele!
Jak bouře řádí žal a hněv
a smrt jak blesků střely,
ten žár, jímž hoří lidstva krev,
je vždycky podezřelý
a vždy tajemnou hádankou
je lidské mysli hnutí;
jen vesele, jen vesele
do moře zapomenutí.
Jak smečka psů, jež stíhá zvěř,
běd hafani tě honí,
a soucit? Člověk rád je, věř,
když z ran tvých nach se roní.
A co je život? Jiskra jen,
hasne v troudu suti;
jen vesele, jen vesele
do moře zapomenutí.
102
OBSAH.
První list denníku5
Vyčkávám7
Jsem svůj9
Roven králům11
Zvětrat chci12
Pokroutka14
Svým15
Kam jdu?17
Noc bez svítání18
Pták raněný20
V život!21
Stačí!23
Mech24
Zlatý den25
Sluň se!26
Co je žití, co je láska?27
Zas30
Rozhovor31
Jeseň33
Sen skutečnost34
Nemohu a nechci!35
V bouř!37
S bohem!38
Zapadlé hroby41
Různé cesty42
Na zříceninách lásky43
Rána zakrytá44
Zapomenutí45
Nové vření46
Vrchol jara47
Prchněme!49
Co jsem?50
Tebe chci!52
[103]
Svár53
Modní sdružení54
Po letech57
Lék58
Prosba60
Zklamání61
Král – žebrák63
Kouzelnice65
Sen67
Kdo vinen?68
Hrozno!69
Pryč!70
Co konat?72
Chci zapomnět!73
Hledám vykoupení!75
V listopadu77
Víno78
Nad vše!79
Radost z lásky, vína, života81
Čert je vem!82
Révy polibek84
Ztratím se!85
Reptač86
Znáte-li mne dost?88
Přítel89
Vysvobození90
Po zákonu duše92
Zbloudil jsem!93
Píseň96
Faust97
Poslání98
Odkaz99
I v nebi!100
Otázka101
Jen vesele!102
Oprava.
Na str. 69., v básni „Hrozno“, má v 2. sloze, verši 4. státi: „Kdo vlíbá do čela snů štěstí sladký žel?“
E: až; 2002
[104]