Čert je vem!

Čert je vem!
Vem čert ty vyžilce a baby, jimž srdce divý zžírá hněv, že ruce k objetí jsou slaby a v žilách žabí teče krev. Vem čert ty stářím vyschlé klepny, již pohled touhy zovou zlem, i slunný žár co žene v tepny i stisk dvou rukou pod stolem. Vem čert ty vyschlé kmetí stonky, jimž protiven je mládí květ a veselého smíchu zvonky a rty, jež líbat chtí a pět. Vem čert to svatouškovské smetí, jež spěchá duše pouty spít, když touží milém po objetí a srdce na srdci chce bít. 82 Vem čert ty vyšeptalé bonce, již jmou se láteřit a lát, úst smavých šept když nemá konce, a ret chce se rtů štěstí ssát. Vem čert, kdo slepými být kážou, když krása volá: Na mne hleď, a křídla střihají a vážou, když srdce rozkazuje: Leť! Vem čert ty mravní patokáře, již zatracují duší kvas, když k celotu zvou důlky tváře a k objímání útlý pas. Vem čert ty kleštěnce a snopy, již peklem straší napořád, když hoch kol pasu děvče chopí a v tanci šepce: „Mám tě rád!“ Vem čert ty staré moralisty, již hříchem každý mají žert, i žhavé písně, vroucí listy a hubičky... eh, vem je čert! 83