Neklidné moře.

Adolf Heyduk

Z pohárů mračných příliš moc nestřídmě moře pilo, divokou zase mělo noc, o čem to asi snilo? Z myšlenek dravých příbojem, ostnaté v ňadrech hloží, zmítalo sebou tam i sem na rozvlněném loži. Rvalo si vlasy; jako ďas na skalnou bilo stěnu, v rozruchu běsném zas a zas vrhalo z jícnu pěnu. Jako by chtělo uprchnout, mocně se u výš pialo, trhalo kusy břežních pout, syčet a ržát se jalo. Zvracelo všecko v líc i rub, rodilo draků davy, jimž, sotva že je „Morják“ srub’, nové hned rostly hlavy. Jistě mu stíny lidí těch, jež jeho vztek zhlt’ náhlý, v příšerně smutných zástupech tajemně srdcem táhly. –

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

364. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VESELÝ CHODEC. (Viktor Dyk)
  2. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue. (Emanuel z Čenkova)
  3. Reflexe (František Gellner)
  4. Slib smrti. (Ladislav Quis)
  5. SKÁLY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. (VESUV.) ( H. Uden)
  7. INSOMNIA. (Antonín Klášterský)
  8. Triumfy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Než přijel vlak. (Antonín Sova)
  10. Kdož sáhnout může v opratě tvých koní, (Adolf Heyduk)