Dar na úkoj.

Adolf Heyduk

Dar na úkoj.
Bouř utichla; dál zvolna loď se plaví, vln tlum se tříští o kovový broj, jich bílá pěna v krůpěje se taví, a kolem delfín prohání se hravý, a vzlétá bílých racků plachý roj. Vše klidno zas! Ó divů plné moře, teď chtěl bych znáti tajemný tvůj sen! Či nesníš snad a blíž se dereš k hoře, jež hrdou kněžkou vstává na obzoře a sdílně poslouchá tvůj pláč a sten? Chceš klidu mít snad u nohou té hory, jež hrdě hlavu týčí do nebes, či chceš ji vyzraditi, Ponte chorý, svých ňader jarní záchvaty a spory a touhu, jak bys vzhůru k ní se vznes’? 39 Té nestihneš, nechť stokráte se vzpruží lvů úslužných ti odvážlivý skok, s ní blankyt dávno milostně se druží, buď rád, že s nebes červánkových růží dar pověčný ti vrhá ve vln tok. – 40

Kniha Z pouti na Kavkaz (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 30) (1902)
Autor Adolf Heyduk