Potápěči.

Potápěči.
Loď pozvolna se v přístav houpe, mrak racků na rahna jí letí, a ve vlnách se čile koupe tlum černě kudrnatých dětí. Ty drobné penízky si loví, jež cestující metnou s lodě, a s čipernými žertu slovy se noří pro ně v modré vodě. Kdo šťastnější, v dík hlavou kývá; v tom jiný dar už do vln klesá, než druh jej lap’, už druh jej skrývá a rukama si vesel plesá. – Tu na hru hledím v zadumání; jsemť také nořec v snění moři, a z jeho hloubky lovím maní, co zlatým penízkem v něm hoří. 44 Má píseň jest, již s citu leskem vzruch myšlenek mi vrhá k míru, ať vichru vytím, hromu třeskem bouř žití rve mě v propast víru. Nic nedbám, pokud dosti síly mi k plavbě věk a doba skytá; než pout má ke konci se schýlí, má duše penízky své chytá. 45