Samé růže.

Adolf Heyduk

Samé růže.
Květem zdoben luh i strom – samá pestrá vnada – s dítkem na sad v čase tom vyšla matka mladá; jaká vůně, jaký jas! Zpěvem zvučí kraje zas; doliny i vrchy, ba i cesty trávný pas pokryl milý jara čas květnatými sprchy. I ta žena jako trs růžových je květů: růže ňadra, růže prs, růže plnost retů; růžný květ dřív v jabloních na hlavu jí snesl jih, růže planou v tváři, růže kvetou na skráních – všecko růže; rosa v nich rodným štěstím září. 103 Pod strom sadu u prostřed sedá šťastná matka, kloní hlavu, jasní hled – ó ta chvíle sladká! Divně cit je rozechvět; na maličký dítka ret – ó jaká to vnada – snův se snáší celý svět a polibkův něžný květ na líčka mu padá. 104

Kniha Z rodných hor (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 24) (1901)
Autor Adolf Heyduk