Leden.

Adolf Heyduk

Leden.
K pokrytému stolu rodina si sedla, novým rokem nová naděj zdouvá hruď, dědu na rameno matka vnoučka zvedla; otec číši vznáší: „Zdráv mi, synku, buď! Však jsi štěstím naším v různých útrap sváru... Hoj, dědoušku, ruče, medu do poháru, tvého kmene snítka dobře-li se zvedla, k potěšení srdce pozoruj a suď!“ A děd bedliv zírá v líčka hošíkova, na sklenutou lebku, na jiskřící zor, na čelo jej líbá, pozoruje znova a pak šťasten vece: „Roztomilý tvor! Šťastný bude jonák, srdce mi to praví; vždyť kdo na ramena předků svých se staví, čas když velí, také pádné meče ková, aby zlobu zahnal z rodných niv a hor!“ 111

Kniha Z rodných hor (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 24) (1901)
Autor Adolf Heyduk