Ven!

Adolf Heyduk

Den se opil vůní jara, má též opila se hruď, ať se kdo chce troudí, stará, veselo dnes u mne buď! Ženo, dcerko, čile, chutě do pole a luhu ven, nuže, moje na perutě obě sedněte si jen! Vyletíme, poletíme z prachu přímo do oblak; mužně, strach-li srdce jíme, držte se mne pěkně, tak; shlédnem zdobiti se buky, kvítí vzrůstat’ mechu spod, střemchu květy házet’ z ruky do peruťných jarních vod. Ptactvo bude kvésti zpěvem, růže mluvit’ sladkou řeč, ba i srn, ač zřídkým zjevem, přijde pod myslivnu v leč; utrhnu-li snítky lysé prose jaro; nuže mluv! rázem, věřte, obalí se květem pestrých motýlův. Nebude-liž kytka plesná? samý pěkný, živý květ, ač tě dítkem ještě Vesna, několik jen umí vět; což pak až se pannou stane, v lících vábný běl i nach, ej, to bude skvostu, pane, po dalekých končinách! Viz tam celý ustrnulý v dálce Boubín zůstal stát, k němu též se Vesna tulí, s ňader juž mu padá plát; svěží kytku na hruď béře divnou touhou zachvácen – ženo, dcerko čile, chutě do polí a luhů, ven!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

32. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  5. Různá křídla. (Adolf Heyduk)
  6. BĚLA (Adolf Heyduk)
  7. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  9. Vzhůru, vzhůru, letní noci, (Adolf Heyduk)
  10. Žalovala střemcha v stráni: (Adolf Heyduk)