Co hrozný osud zžeh’ mi květů...

Adolf Heyduk

Co hrozný osud zžeh’ mi květů...
Co hrozný osud zžeh mi květů! Ta krutší všech však byla ztrát, když duši strachem rozechvětu své dítě zřel jsem umírat! O hrozné, hrozné okamžiky, když v ňader děsných úzkostech přes líbané tak často rtíky vstříc poslední se vinul vzdech. Můj žal a sten, vše marno přece... Tak stojím jako planý strom, když v temeno mu hruď i plece klín náhle smrti mrštil hrom! Co teď! Co teď? Jsem bez odvěty, proč žil jsem asi, proč a nač? Ach, děti moje, zašlé světy, kéž navždy zatopí mne pláč! [137]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk