Já druhdy často v těžké dumy kles...
Já druhdy často v těžké dumy kles,
jak po mé smrti někdy Tobě bude,
avšak když jsem v rakvi do vozu Tě nes
a v slzách oko topilo se rudé,
žal každou krve krůpějí vnitř lkal:
„Ach, bez Tebe jak žíti budu dál!“
A žiju přec, však jaký život ten,
v němž stokrát denně žal mne spáry chopí,
a svírá, hubí upírem svůj plen,
až kácím se, bych slíbal ony stopy,
v nichž krásný zjev Tvůj andělem dřív stál...
Ach, bez Tebe jak žíti budu dál!
Však nežiju, jsem jako balvan mlh,
jenž po údolí bloudí v ranní době,
ten ku květům-li vstoup, juž kalich zvlh,
a tak jest otci na Tvém drahém hrobě,
jejž žal i se slzami dolů svál...
Ach, bez Tebe jak budu žíti dál!
[139]