Jak jsem dítkem vzrůstal k nebi...

Adolf Heyduk

Jak jsem dítkem vzrůstal k nebi...
Jak jsem dítkem vzrůstal k nebi, jak jsem dcerkou pyšen byl! Třebas jíní na svém lebí, s bohy byl bych neměnil – výšil jsem se; nebes střela náhle v hrdou vnikla hruď, pýcha klesla, krvácela – a já slyšel: „Bídným buď!“ Hynu! Snad to kletbou dravou, tisknoucí mne níž a níž, že jsem toužil snivou hlavou z vln všednosti vznést se výš; nezniknu však, na vzdor trudu zůstanu, kam čas mne vznes – mroucím okem hledět’ budu za svým dítkem do nebes! [150]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk