Zastaveníčko na hrobě mé dcerušky!

Adolf Heyduk

Zastaveníčko na hrobě mé dcerušky!
V sadu plese labuť plove, vodotrysk jí perly roní, v kapli svojí jasmínové klekání juž slavík zvoní; šeřík hrozny květu spouští z kyprých, srdcovitých listů, po stezičkách ňadrem houští noc od místa spěchá k místu. Mé dítě drahé! – Kéž píseň má se usmívá do Tvého snění, a složí na Tě křídla svá, má dceruško, má knění! Vše když vůkol klidně dřímá, na Tebe já myslím zase, jaký sen Tě v náruč jímá, dítě moje zlatovlasé; [152] o mně-li Ti zkazku nese v ňadra, jež chlad rovu studí? marně srdce mé se třese, v dumách jen dlíš na mé hrudi! Mé dítě drahé! Kéž píseň má se usmívá do Tvého snění, a složí na Tě křídla svá, má dceruško, má knění! hřímej, dřímej outlou růží poloupuklým pod obalem, co má stará prsa úží, písní zvuč v Tvém růvku malém; dřímej, dřímej, krásy pylem památka Tvá budiž plna, třebas čase ve zavilém mne pohltí bouřná vlna! Mé dítě drahé! Kéž píseň má se usmívá do Tvého snění, a složí na Tě křídla svá, má dceruško, má knění! 153

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk