Jasno je venku...

Adolf Heyduk

Jasno je venku...
Jasno je venku, tuhý je mráz, s vysoka měsíček svítí v nebeském luze – samý jas – hvozdnaté, plamenné kvítí; jak se tam asi v taký čas děti mé budou míti? Rád bych se na ty luhy vznes’, abych Vás uzřel, mé děti; na nich si milé hráti dnes, slyšel Vás smáti se, pěti, vznáším se, srdcem v hrob jsem kles, duch můj však letí, letí... [169]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk