Což život náš? Jen nekonečné mření!

Adolf Heyduk

Což život náš? Jen nekonečné mření! Což život náš? Jen nekonečné mření!
My sami sebe hněteni ustavičně, a slabé srdce zasténá-li ryčně, v ráz okamžik nás vede k probuzení.
Pak pláčem tážeme se: Nač to vření, nač v ňadrech spory, neshody nač příčné? Vše shltí hrob, jak moře vlny říčné, jež někdy skály podmílaly v tření. Nuž, matko tvorstva, odhaliž ty strže, mluv, proč zde člověk pouze chvilku bloudí, proč vůle tvá mu všecko v bezdno vrže? Proč v čilém rozruchu tvém žal ho troudí, že ze všeho hned žal, hned lítost trže, svár v srdci svém, vždy s tebou jen se soudí? 15