Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici,

Adolf Heyduk

Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici,
jak v hustý závoj skrývá svoje čelo, bud z jara to, kdy vše se rozzvučelo, bud za mrazu, kdy tuhnou slzy v líci. Kdo může o tvé lásce k lidem říci? Vždyť pod roušku ti oko nehledělo! Jen k umírání dala jsi nám tělo, jen k nedůvěře klenbu s šedou kšticí. Lež necháváš i blbstva nesečtena o podstatě své věstit nic než bajky a smrt nám dáváš svrchem všeho věna! Jdem život píti mroucími rty sajky, však místo zdroje kyne nám jen pěna jak krůpěj kalu ptáku u kolajky. 19

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk