Zda nerovnáš se rozkacené sani,

Adolf Heyduk

Zda nerovnáš se rozkacené sani, Zda nerovnáš se rozkacené sani,
jež na kořist se tajně v noci vrhá, a dřív než v jitru kohout zakokrhá, už co tu žilo, nepoznáme ani.
Vši lidskou píli svévolnost tvá mrhá, tys sličná sic, leč neúprosná paní, tvé síle člověk-červ se neubrání, tvé slovo pouta živlů hravě trhá. Či Herculanum nenapadlas v snění a nezničilas Pompej hrůzy pelem, že ztratila se svému pokolení? My namáhavě nyní tělo s tělem tu hledáme, jež v kameny čas mění, ač sami tvým jsme stále pod popelem. 39