Zda nerovnáš se rozkacené sani,

Adolf Heyduk

Zda nerovnáš se rozkacené sani, Zda nerovnáš se rozkacené sani,
 jež na kořist se tajně v noci vrhá, a dřív než v jitru kohout zakokrhá, už co tu žilo, nepoznáme ani. Vši lidskou píli svévolnost tvá mrhá, tys sličná sic, leč neúprosná paní, tvé síle člověk-červ se neubrání, tvé slovo pouta živlů hravě trhá. Či Herculanum nenapadlas v snění a nezničilas Pompej hrůzy pelem, že ztratila se svému pokolení? My namáhavě nyní tělo s tělem tu hledáme, jež v kameny čas mění, ač sami tvým jsme stále pod popelem. 39
Básně v knize Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40):
  1. Ty Afrodito věčná, nehynoucí,
  2. Jak vznešeně jsi krásná ku pohledu,
  3. Což hraček pravdivých jsi vytvořila
  4. Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá,
  5. Když život písní jest, proč sužby jaké,
  6. Tys bez mezí, nám skrovná země stačí,
  7. Proč jarem zdobíš se, ty divná paní,
  8. Aj, laskavou-li tys, jak praví jiní,
  9. Což život náš? Jen nekonečné mření!
  10. Ó vím to, vím, tys také vinu nesla
  11. Jest podlost prchat po způsobu braku,
  12. Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů,
  13. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici,
  14. Nač touhou mřít, že lepší přijdou časy,
  15. Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí,
  16. Tak jako v lásce krásná Meluzína
  17. Tvá vůle neúprosná, pevná stále,
  18. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa
  19. Jest tlukot srdcí lidských ohlas tluku,
  20. Vše můžeš-li, proč chceš jen umírání?
  21. Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme,
  22. Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu,
  23. Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,
  24. Jak pápěr nese nás tvé silné paždí,
  25. Rci, ukrutná, ač věčně usměvavá,
  26. Věk za věkem, co za bohy dřív měli,
  27. Kdož sáhnout může v opratě tvých koní,
  28. Zda nejsi zlá a neuprosně krutá.
  29. Proč chválíš luh – jenž pln je vonných květů,
  30. Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe,
  31. Proč ničíš všecky naše ideály?
  32. Že největší jsi poetkou, lid praví,
  33. Zda nerovnáš se rozkacené sani,
  34. My celým žitím kráčíme jak slepí
  35. Co přes to vše as k životu nás pojí?
  36. Jak velký kajman žiješ u všemmíru,
  37. Když slunný duch tvůj s výše k zemi pluje,
  38. My ze světa jdem každý s tajnou ranou,
  39. Jsou bez účelu přání vše i snahy
  40. Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš,
  41. Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,
  42. Co, člověče, zde na hroudu tě váže,
  43. Ty pyšníš se: „Mé království je věčné,
  44. Jak čarovně, jak stkvostně v lstivém svodu
  45. Co proti přírodě nám za ostrahu?
  46. Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží,
  47. Ó vznešená!... Ne, tajemná a dravá,
  48. Jsi ustavičně ve své chvatné práci
  49. Náš celý život prchání je stálé,
  50. Což může člověk, hrdá, proti tobě,
  51. Od žalmů, Job v nichž opuštěný nyje,
  52. Jsi lhostejna, jsi němá; básník pouze
  53. Tvé záhady chcem proniknout svou myslí,
  54. My stále k pravdě – k světlu – polétáme
  55. Jak krásnou knihou jsi, leč smutnou tuze,
  56. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti
  57. Ó sfingo se zrakem, jenž hlubší pekla,
  58. O lásky plný Buddho, Sakjamuni,
  59. Nač žehrat však, zda výčitky co změní?
  60. Nic nenecháš nám z darů svých a věna
  61. SYN AMRAMŮV.
  62. SAMSON.
  63. DEBBORA A JAHEL.
  64. JUDITHA.
  65. TARPEJA.
  66. PREXASPES.
  67. JUNIUS BRUTUS.
  68. HORATIUS COCLES.
  69. MUCIUS SCAEVOLA.
  70. REKOVÉ MARATONŠTÍ.
  71. LEONIDAS.
  72. FABIOVÉ.
  73. CINCINNATUS.
  74. EURYTHOS.
  75. TIMOLEON.
  76. BOJOVNÍCI KAPITOLŠTÍ.
  77. CAMILLUS.
  78. MARCUS CURTIUS.
  79. TITUS MANLIUS. I.
  80. TITUS MANLIUS. II.
  81. PUBLIUS DECIUS MUS.
  82. ŽENY KARTHAGINSKÉ.
  83. TIBERIUS SEMPRONIUS GRACCHUS.
  84. MARCUS PORCIUS CATO.
  85. VERCINGETORIX.
  86. KRISTUS.