KRISTUS.

KRISTUS.
Až na krev týrán od sveřepých katů byl Jesus z Nazary, jda na popravu, že kázal rovnost lidí všech i stavů, a třikrát pad’pad’, než přišli na Golgatu. A když byl na kříž přibit zbaven šatu, vznes’ k nebi božstvím ozářenou hlavu a z hloubky vzdech’: „Ó nemsti mne v tom davu, jenž učiteli smrt dal za odplatu!“ A dokonal – leč myšlenka, jíž jásal dřív učeník jen vstříc, dnes všude seta, duch vyučen jak tíž svých pout by střásal. „Jak sebe, rád měj bližního!“ Toť věta, v níž spása jest – a co dřív Kristus hlásal, ta navždy odkazem je všeho světa. „Ó rovnosti, jen tebou člověk vzlétá!“ 94 OBSAH.
PŘÍRODĚ: Ty Afrodito věčná, nehynoucí7 Jak vznešeně jsi krásná ku pohledu8 Což hraček pravdivých jsi vytvořila9 Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá10 Když život písní jest, proč sužby jaké11 Tys bez mezí, nám skrovná země stačí12 Proč jarem zdobíš se, ty divná paní13 Aj, laskavou-li tys, jak praví jiní14 Což život náš? Jen nekonečné mření15 Ó vím to, vím, tys také vinu nesla16 Jest podlost prchat po způsobu braku17 Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů18 Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici19 Nač touhou mřít, že lepší přijdou časy20 Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí21 Tak jako v lásce krásná Meluzína22 Tvá vůle neúprosná, pevná stále23 Jsouť srdce velká to, jež bolem světa24 Jest tlukot srdcí lidských ohlas tluku25 Vše můžeš-li, proč chceš jen umírání?26 Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme27 Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu28 Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný29 Jak páper nese nás tvé silné paždí30 Rci, ukrutná, ač věčně usměvavá31 Věk za věkem, co za bohy dřív měli32 Kdož sáhnout může v opratě tvých koní33 Zda nejsi zlá a neuprosně krutá34 Proč chválíš luh – jenž pln je vonných květů35 Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe36 Proč ničíš všecky naše ideály?37 Že největší jsi poetkou, lid praví38 Zda nerovnáš se rozkácené sani39 My celým žitím kráčíme jak slepí40 Co přes to vše as k životu nás pojí?41 Jak velký kajman žiješ u všemmíru42 [95] Když slunný duch tvůj s výše k zemi pluje43 My ze světa jdem každý s tajnou ranou44 Jsou bez účelu přání vše i snahy45 Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš46 Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy47 CoCo, člověčečlověče, zde na hroudu tě váže48 Ty pyšníš se: „Mé království je věčné49 Jak čarovně, jak skvostně v lstivém svodu50 Co proti přírodě nám za ostrahu?51 Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží52 Ó vznešená!... Ne tajemná a dravá53 Jsi ustavičně ve své chvatné práci54 Náš celý život prchání je stálé55 Což může člověk, hrdá, proti tobě56 Od žalmů, Job v nichž opuštěný nyje57 Jsi lhostejna, jsi němá58 Tvé záhady chcem proniknout svou myslí59 My stále k pravdě – k světlu – polétáme60 Jak krásnou knihou jsi, leč smutnou tuze61 Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti62 Ó sfingo se zrakem, jenž hlubší pekla63 Ó lásky plný Buddho, Sakjamuni64 Nač žehrat však, zda výčitky co změní?65 Nic nenecháš nám z darů svých a věna66
HISTORIE UČITELKOU. Syn Amramův69 Samson70 Debbora a Jahel71 Juditha72 Tarpeja73 Prexaspes74 Junius Brutus75 Horatius Cocles76 Mucius Scaevola77 Rekové Marathonští78 Leonidas79 Fabiové80 Cincinnatus81 Eurythos82 Timoleon83 Bojovníci kapitolští84 Camillus85 Marcus Curtius86 Titus Manlius I.87 Titus Manlius II.88 Publius Decius Mus89 Ženy Karthaginské90 Tiberius Sempronius Gracchus91 Marcus Porcius Cato92 Vercingetorix93 Kristus94
E: až; 2002 [96]