Co, člověče, zde na hroudu tě váže,

Adolf Heyduk

CoCo, člověčečlověče, zde na hroudu tě váže, CoCo, člověčečlověče, zde na hroudu tě váže,
kde prostor tvého žití plní stony, když snah tvých ustupují legiony a štít i kopí odvrhují stráže?
Proč do blankytu vznášíš zrak i páže? Zda pomohly ti někdy slz tvých rony, když oplakávals nadějí svých skony, jimž jako všemu osud zhynout káže? Nech proseb už; spíš v zlo bij, jež tě škrtí, než za obět mu dostaneš se ždanou a nežli chabost stařecká tě zdrtí. A marně-li tvé oči hněvem planou, sám mužně padni do náruče smrti, nechť hrob tvůj třeba vyvrší se hanou. 48