TITUS MANLIUS. I.

Adolf Heyduk

TITUS MANLIUS.
I.
Když do Latia gallské vtrhly šiky, Kelt velikán byl nájezdníkům v čele; ten zlatým brněním byl pokryt cele a meč tak dlouhý měl jak římské píky. „Kdo se mnou,“ zněly hlasné jeho ryky, „chceš zápolit? Nuž zjev se, volám směle; když zvítězíš, my nepobudem déle a Římu vozy necháme i s býky.“ V ráz Titus Manlius štít na hruď klopí a hrdě v ústret jde té lidské hoře a sráží Keltův meč a svůj v něm topí. Křik údivu se ozval po táboře, a gallský lid vzal na rámě svá kopí a z Latia se valil jako moře. – Duch nad hmotu, v čas k činu-li se vzchopí. 87

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk