TITUS MANLIUS. I.

Adolf Heyduk

Když do Latia gallské vtrhly šiky, Kelt velikán byl nájezdníkům v čele; ten zlatým brněním byl pokryt cele a meč tak dlouhý měl jak římské píky. „Kdo se mnou,“ zněly hlasné jeho ryky, „chceš zápolit? Nuž zjev se, volám směle; když zvítězíš, my nepobudem déle a Římu vozy necháme i s býky.“ V ráz Titus Manlius štít na hruď klopí a hrdě v ústret jde té lidské hoře a sráží Keltův meč a svůj v něm topí. Křik údivu se ozval po táboře, a gallský lid vzal na rámě svá kopí a z Latia se valil jako moře. – Duch nad hmotu, v čas k činu-li se vzchopí.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

188. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CAMILLUS. (Adolf Heyduk)
  2. PUBLIUS DECIUS MUS. (Adolf Heyduk)
  3. U Římského císaře. (František Hajniš)
  4. Želislav se zlatou rukou. (Josef Uhlíř)
  5. MATČIN VLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Vojenská. (Boleslav Jablonský)
  7. VOJNA (Antonín Klášterský)
  8. EURYTHOS. (Adolf Heyduk)
  9. Den svatého Rufa. (Vincenc Furch)
  10. ROZKAZ. (Eliška Krásnohorská)