PUBLIUS DECIUS MUS.

Adolf Heyduk

Stál Titus s Deciem vojsk římských v čele, když Latinové Říma dobýt spěli. Ti oba svorně shodnuvše se děli: „Ať počne boj, nač čekati nám déle. Z nás couvne-li voj jednoho, ten směle – by jeho podřízení příklad měli – v ráz v těch se vrhni roj, již zbít nás chtěli, by vítězství zas vrátilo se skvěle.“ A byla slabost v sboru Deciovu; tu v boj se pustil vůdce, s nahou zbraní, a za ním jeho druzi v ručím lovu. Jak v polích seč, než přijde klasobraní, boj šířil se, až vítězem v Řím znovu byl padlý vůdce nesen v době ranní. Vždy vítězí, kdo vlast až na smrt brání.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

59. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TITUS MANLIUS. I. (Adolf Heyduk)
  2. Slepý Appius Klaudius. (Jan Evangelista Nečas)
  3. XXIX. Poraziv tak Franky hrdosmělé (František Jaroslav Kamenický)
  4. U Římského císaře. (František Hajniš)
  5. Vojenská. (Boleslav Jablonský)
  6. VOJENSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  7. XV. Vojenská. (Josef Hubert Tichý)
  8. Vidím táhnout... (Jan Evangelista Nečas)
  9. Václav a Radislav. (Jan Evangelista Nečas)
  10. Před bojem. (Karel Marie Drahotín Villani)