Co bych dělal.

Adolf Heyduk

Hledět lidem do svědomí přál bych sobě v dudy hraje, přechodil bych křížem krážem rodné země dálné kraje. Prozíral bych všude, všude české duše bdělou pílí, lhostejné bych vyburcoval, bojácným bych dodal síly. Ale v duších odrodilců řádil bych jak vichr v lese, volal bych jim hlasem hromu: „Odrodilci, poznejte se!“ Pral bych do nich mlatem slova, bleskem písně, šípem žertu, až by se buď káli znova, nebo zbiti táhli k čertu. Dudal bych jim: „Napravte se, zcizotělé černé duše, než vás nad mou stihne větší Boží střela z pomsty kuše. Je-liž lhostejno vám posud v hrobě našich matek lkání? svědomí vás strašit bude, odrodilci, do skonání. Do skonání, do věčnosti; věčnost – hrozno! konce nemá – boží srdce zavře se vám, boží ústa budou němá. Věky hledí v naše hoře, mřít nás vidí v práva poušti – Bůh na milost vrahy bere, odrodilcům neodpouští!“

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

38. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM (Richard Weiner)
  2. Co chci. (Adolf Heyduk)
  3. VESELE! (Adolf Heyduk)
  4. Doslov. (Adolf Heyduk)
  5. Pryč s pláčem. (Adolf Heyduk)
  6. DUDÁK. (František Kvapil)
  7. U Husova domku. (Adolf Heyduk)
  8. Heřmaňská. (Adolf Heyduk)
  9. PÍSEŇ. (Josef Lukavský)
  10. Nechci pod drn. (Adolf Heyduk)