O Vilémovských uhlířích.

Adolf Heyduk

O Vilémovských uhlířích, čacké chase dávných Čechů, vám nezadudat, byl by hřích; nuž chutě, píšťalo a měchu! To byla pravá jejich ctnost, že nedělali mnoho křiku, a že jen sto jich bylo dost na deset tisíc Maďaříků. Král Jiří před válkou jim děl: Nu, hoši, dobrý pozor dejte, zde kdyby Matěj vniknout chtěl, past medvědí naň udělejte! Kouř z moravských jak zříte hor, hned lesy rubte na pochvaty; jím kryt je Uhrů divy sbor, jejž štve nám do Čech otec svatý. Vtrhdo Čech Matěj, měltě kvap chtěl Horu mít, jež stříbro skýtá, s ním Zdeněk, s hvězdným erbem chlap, vlk srdcem, pomsty nenasyta. Král Matěj k Mýtu s pluky leh’, leč Zdeněk v chrudimské šel strany, a než krkavčík Zámrsk sžeh’, vzal panský lišák Slatiňany. Jak setbu kobylek zlých proud v ráz ničí Maďar české krovy: vsi mění Zdeněk v prach a troud, a Matěj krásné ženy loví. Tak dvojím proudem teče strach hle kání spáry, vlčí hlavy v jedno s vrahem shlukse vrah blíž horských svahů u Čáslavi. Však kolem každá česká ves lid zbrojný na odpor jim vede a hubí rozkacenou směs a tepe dravců lebky smědé. A bije, žene v horský sníh, jímž drábi brodí se a chvějí, a chlap, jenž na pustě se zlíh’, i s koněm padá do závějí. A bit je Matěj se všech stran, v sníh vozy s loupeží se boří, krev černá teče z černých ran, a kdo měl mořen být, ten moří! Král Matěj okem k Hoře šleh’: Hoj, co se to tam v dálce blýská? To Jiří! Zdeňku, lupu nech!“ a v útěk koni boky stiská. Jak baba krkavčík se lek a vratmo k Vilémovu míří, leč paduhlířům do zásek, tam zrovna, kde ho mít chtěl Jiří: Jak had, jenž nástrah být chce prost, ven touží Maďar v děsném křiku, sto uhlířův však bylo dost na deset tisíc Maďaříků. V ten úprk Uhrů v zad i bok dub, podťatý dřív, uhlíř kotí a zastavuje vrahů tok a pusty lité šelmy krotí. Čím dřív chce Maďar ztéci stráň, tím více dravčích hlav si láme, a v chlumy roste s dřevy káň hoj, Matějové, dnes vás máme! Jsouť uhlířové hoši přec, vždyť nařezali celé bory a pěknou urobili klec pro liščí klam a vlci vzdory. A Matyáše chytli též, chtělť proběhnout jim v selském šatě vždy na pomoc měl klam a lež leč tenkrát dostal vrchovatě. Ba dostal toho dost a dost; dřív přes šňořený hedbáv tenký, a pak uhlířům pro radost též dokonale přes koženky. A dostal toho tu i tam, že sotva stál a sotva chodil, a nevěděl kudy kam, Jiří král ho vysvobodil. Ach, drahý otče, slyš , slyš! budmilostiv zas svému zeti, mne Rovella nepoštve již ni římské blýskání a kletí. V klec prožluklou tvůj lid chyť a zbil, div nezlámal mi údy; čert měl tu hloupou válku vzít i s legátem a se vším všudy!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

30. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O králové Janě. (Adolf Heyduk)
  2. báseň bez názvu (František Chalupa)
  3. ZDENĚK LEV Z ROŽMITÁLA. (Adolf Heyduk)
  4. Záviše z Falkenštejna. (Adolf Heyduk)
  5. O Lovětínské rokli. (Adolf Heyduk)
  6. O bitvě Bělohorské. (Adolf Heyduk)
  7. SLIBY. (František Serafínský Procházka)
  8. PÍSECKÝ PRIMÁTOR. (Adolf Heyduk)
  9. báseň bez názvu (Otakar Červinka)
  10. SKULTETUS. (Adolf Heyduk)