Dva starochové s lící bledou(J4f)
se právě sešli na náměstí(J4f)
a tichý hovor spolu vedou(J4f)
Ten starší stále hroze pěstí(J4f)
vykládá Dej vám pán bůh štěstí(J4f)
a rozumu též k tomu špetku(J4f)
vy čeští páni Na sněm jedou(J4f)
ti potomkové slavných předků(J4f)
mdlí jsou jak stáda slabých zmetků(J4f)
jež popoháněl lakotný pán perně(J5f)
Jdou asi povolovat nové berně(J5f)
a Braniborům sypat do pokladen(J5f)
Z nich ovšem nikdo jak my není hladen(J5f)
z nich nikdo nevidí co bídy všady(J5f)
co tisíc lidstva pomřelo již hlady(J5f)
Aj krále zradili nám páni jaří(J5f)
a krásně v Čechách cizák hospodaří(J5f)
Náš Václav dědic trůnu slabé robě(J5f)
kdes v zajetí vší vydáno jest zlobě(J5f)
Dí druhý stařec slyše nářek ten(J5m)
Zle bylo v Čechách bylo tolikrát(J5m)
a dobře málo kdy Snad tehdy jen(J5m)
když neštěstí svůj krátký snilo sen(J5m)
neb osud štěstí jeho dráhu zmát(J5m)
Když nemůže již býti hůře(J4f)
že zle jest k tomu musíme se znát(J5m)
Krev naši osud rovný můře(J4f)
již ssaje odjav nám co třeba(J4f)
Tam přidal jsem se k hladné sběři(J4f)
a ulovil jsem kousek chleba(J4f)
jejž nemocné své nesu dceři(J4f)
Kmet Častal mluví matně slova tato(J5f)
a přítel jeho hledí na tu skyvu(J5f)
jak nejčistší by ukazoval zlato(J5f)
A nebylo by věru ani divu(J5f)
že odnít by mu ji moh snad(J4m)
Vždyť velkým zločincem jest hlad(J4m)
Šel Vstoupil v jizbu Pohleď dceruško(J5m)
co tobě nesu pojez beruško(J5m)
I hledne na ni Z otevřených zor(J5m)
se dívá smrt jak strašně lítě(J4f)
Již zachvátil i jeho dítě(J4f)
host nevítaný hrozný černý mor(J5m)
Co prosby nářek pláč a kvílení(J5m)
co síla odvaha co vzdorové(J5m)
Nic neobměkčí panny morové(J5m)
již za vyhublou ruku přived hlad(J5m)
Kdo žalem hořem nejsou šílení(J5m)
kdo myslí že jim pomoc ještě snad(J5m)
kdo nezchváceni ještě její rukou(J5f)
když v posled vidí zoufající matku(J5f)
jak dohnána již hladu děsnou mukou(J5f)
jak od svých prsou dítě vraždí v zmatku(J5f)
a tělem jeho vlastní tělo sytí(J5f)
tu ztratí všechnu naději a víru(J5f)
již nastrádali v plahočivé žití(J5f)
a hledají si odpočinku míru(J5f)
v jam děsném jícnu které pečí obce(J5f)
jsou vykopány Ve společné hrobce(J5f)
tam zhynou u svých na příšerném loži(J5f)
a práce bude živým uspořeno(J5f)
Co proti tomu všechny tresty boží(J5f)
ó Praho smutná vdovo sirá ženo(J5f)
Nepláčeš Po léta jsi Niobou(J5m)
a nářky neproniká chladný kámen(J5f)
Vždyť hrozný osud na své pouti zmámen(J5f)
tvou čest a slávu pohřbil v jeden hrob(J5m)
a v zoufalosti při nich při obou(J5m)
kles největší muž našich smutných dob(J5m)
Noc černá jako proti dětem hřích(J5m)
noc příšerná jak sobců smích(J4m)
jež nade Prahou právě nastala(J5m)
a bídu skryla stínem křídel svých(J5m)
v myšlénkách takých stihla Častala(J5m)
Ten na trámoví polo sedě leže(J5f)
pozírá na nový zvon kalným zrakem(J5f)
Sám neví jak se dostal na vrch věže(J5f)
kde jindy jenom s dusným šera mrakem(J5f)
spí v tichu netopýr a sova za dne(J5f)
Kmet jindy bojovník a v posled zvoník(J5f)
má hlavu bílou jak když sněhu padne(J5f)
co tady hledá jaký má zde cíl(J5m)
Žal náhlý prudký jako samostříl(J5m)
tím silným štítem jeho prsou pronik(J5f)
Či horšího se něco stalo mnohem(J5f)
že takto mluví se svým pánem bohem(J5f)
Aj vida vida už tě také mrzí(J5f)
a nemůžeš se ani dívat na to(J5f)
můj pane bože jak jsi smetl v prach(J5m)
měst našich slávu pýchu našich tvrzí(J5f)
jak ztavils v ohni bídy štěstí zlato(J5f)
sám cítíš jak jsi ukrutný byl brach(J5m)
a líce sobě cloníš rouškou temnou(J5f)
Příšerný kmetův smích klid plaší tmám(J5m)
Proč blaho rodin nebylo ti svato(J5f)
mluv nyní pane účtuj nyní se mnou(J5f)
Smích nový Hlava udeřila v trám(J5m)
až z nitra zvonu dral se táhlý vzdech(J5m)
Co bláhový a tupý člověk s tebou(J5f)
zde mluvím svoji vylevaje zášť(J5m)
když ledové kry na dně duše zebou(J5f)
Tys všechny v Čechách trestal a mne zvlášť(J5m)
Však tady ještě jest můj Otakar(J5m)
Zrak upřel na zvon jehož velký plášť(J5m)
se stříbrem svítil Zvonoviny var(J5m)
as před nedávnem v zemní formě styd(J5m)
Jej na trámcích již drží ruka nová(J5f)
Kol jako na věčnosti cestách klid(J5m)
Kmet Častal sedě ve tmách nepohnutě(J5f)
svých smutných řečí divný útek snová(J5f)
Proč není na tvém plášti nápis pravý(J5f)
Ach Češi pohřbila mne bídná zrada(J5f)
proč nestojí tam aspoň o Kunhutě(J5f)
jak na svých ňadrech ohřívala hada(J5f)
Jen echem odpovídal prostor tmavý(J5f)
Vím odpusť velký králi na mně ti(J5m)
as nezáleží ale slyš mne přece(J5f)
Vždyť nevymizí nikdy z mojí paměti(J6m)
ten obraz Tygři vyskočili z klece(J5f)
a vrhnuli se na tě Hrozná seč(J5m)
Ran jako v děsném krupobití padá(J5f)
a divy koná zkrvavělý meč(J5m)
Krev náhle vytryskne ti ze lví plece(J5f)
a smrtelně již bledne líce mladá(J5f)
Jak obr se tu na svém koni vzchopí(J5f)
pán starý dobrý Čech pán z Poděhus(J5m)
než nachýlil se k tobě dlouhé kopí(J5f)
již protklo prsa za ním padáš v hnus(J5m)
na spoustu lidských mrtvol koňských mrch(J5m)
Král padá král se v toku krve topí(J5f)
a rázem poslední dech žití prch(J5m)
Pak vlekli tebe zkrvavenou drahou(J5f)
až mrtvolu kdes pohodili nahou(J5f)
Kmet z tichého se pláče rozekvílí(J5f)
a rukou kostnatou vlas rve si bílý(J5f)
Lev poraněný zařve stane v oku(J5f)
blesk zakmitne mu pak se vzchopí k skoku(J5f)
a tak i Častal Jenom okamžik(J5m)
a vrh se na zvon celou tihou těla(J5f)
Zvuk temný smutný v černou klenbu vnik(J5m)
jak dusným pláčem by se prsa chvěla(J5f)
Můj dobrý králi mluví Častal něžně(J5f)
jen neplač nyní Vím že smutno je tu(J5f)
že stýská se ti po slávě té kněžně(J5f)
jež nachýlila v žití k tvému retu(J5f)
svou štěstím kypící a světlou číši(J5f)
Věř uštvanému ubohému kmetu(J5f)
že nebyl slyšán v Herodově říši(J5f)
když hroznou rukou zbíjel nemluvňata(J5f)
pláč taký jakým rozplakal se lid(J5m)
ten dobrý tvůj lid ve všem kraji Čech(J5m)
když slyšel jak zbroj s tebe dravě sňata(J5f)
jak zhanoben byls až se hrozil vid(J5m)
Pláč nářek kvil a srdce rvoucí vzdech(J5m)
se náhle rozleh šírošírým světem(J5f)
Strom české síly pádem Otakara(J5f)
pad nyní lkal tu každý nade květem(J5f)
svých nadějí snů v první době jara(J5f)
Kmet zastřel vráskovité líce dlaní(J5f)
a klenbou spěje tichý pláč a štkaní(J5f)
Kdo všeho toho vinen zní tu dutě(J5f)
kdo vyplašil a vyštval běd těch hejna(J5f)
Cos vypravují lidé o Kunhutě(J5f)
a třeba někdo svatou pravdu měj(J5m)
dím já že vším jest vinen z Falkenštejna(J5f)
pán Záviš kouzelník a čaroděj(J5m)
Zde v tomto hnízdě netopýrů sův(J5m)
mne vyslyš velký duchu Přemyslův(J5m)
i věčný bože jest li hledíš na zem(J5f)
Buď jemu za to peklem tento svět(J5m)
a štěstí jeho usmívavý květ(J5m)
jak rozvije nechť zhyne náhlým mrazem(J5f)
Jak osyka se tělo jeho chvěje(J5f)
a pravice jest pozdvižena k nebi(J5f)
Jak odkud myšlénka ta v jeho lebi(J5f)
Či vskutku pronikdoby svojí děje(J5f)
Měl jsi můj králi mnohou věrnou hruď(J5m)
co platno ti co zbyli také padnou(J5f)
svou vlastní vůlí ne však myslí zradnou(J5f)
Můj dobrý Otakare s bohem buď(J5m)
Je konec konec velký králi všemu(J5f)
já položím se také v zemi chladnou(J5f)
Kéž sejdeme se na věčnosti spolu(J5f)
Kov líbá nachýliv se k zvonu lemu(J5f)
a k ránu potácí se s věže dolů(J5f)
Šel namáhavě jak by bral se brodem(J5f)
až stanul svého domku přede vchodem(J5f)
Pláč náhlý se mu z vetché hrudi dral(J5m)
a v bledé líci chvěl se každý sval(J5m)
Jsi morová ty panno hrozná(J4f)
když na rodinný stoupáš práh(J4m)
kdy v zoufalosti člověk pozná(J4f)
že rveš mu kdo mu nejvíc dráh(J4m)
když otravný mrak tvojí zhouby(J4f)
se nad některým krajem stáh(J4m)
Nic do lidské ti není chlouby(J4f)
nic po pozemské slávy drahokamu(J5f)
a rázem lidské síly chrám je zřícen(J5f)
Duch uletuje světa toho klamu(J5f)
prach těla v prašné země padá jícen(J5f)
To dceři jeho jest řeč pohřební(J5m)
Zde v jizbě klidná němá leží sní(J5m)
tajemství divná o věčnosti všechna(J5f)
jež nezná živý již se dověděla(J5f)
I pokleknuv kmet u mrtvého těla(J5f)
se modlí tiše dlouho nepovzdechna(J5f)
Pak v plátno balí tělo nese k jámě(J5f)
kde s mrtvými svůj poklid našli živí(J5f)
Té spoustě mrtvol již se nepodiví(J5f)
Je ticho kol jak ve velebném chrámě(J5f)
a slunce světlou zlatou leje zář(J5m)
na šírý prostor nevzdělaných niv(J5m)
Naposled pohled v její milou tvář(J5m)
a vzdychnul Nechci déle býti živ(J5m)
rač přijmout tělo duši bože můj(J5m)
a nehodnému budiž milostiv(J5m)
Již tělo dcery leží v jámě tam(J5m)
již sám se vrhnouti chce v jednu z jam(J5m)
když ozve tu se hřímavý hlas Stůj(J5m)
Kmet ohlédnul se Jezdec krásný lepý(J5f)
stál za ním statný silný jako rek(J5m)
jak panna krásný Slunce paprsek(J5m)
se na přilbici ve sta drobných třepí(J5f)
zas na brnění v ohně žár se nítí(J5f)
a drahokamy jílec meče svítí(J5f)
Hled jezdcův usmívavý jasný světlý(J5f)
a líce jeho v nachu růže zkvětly(J5f)
Mráz jenom projel vyklenutou hrudí(J5f)
že chvěl se jako hrozné při myšlence(J5f)
že ruka trhla uzdou která budí(J5f)
vždy obdiv zlatem nýtovaná tence(J5f)
Ti pardalové kteří nedohlednou(J5f)
se mýtí proháněli krutost v zraku(J5f)
ti netušili že jich kůže jednou(J5f)
kůň zbujný bude míti za čabraku(J5f)
Nehodno starce jezdec zahovořil(J5f)
co nestavěl by vlastní rukou bořil(J5f)
Či protivno již tolik žití břímě(J5f)
či nenadálá tebe bolest drtí(J5f)
že v bídnou záhubu se vrháš přímě(J5f)
a čestnější se nechceš dočkat smrti(J5f)
Hlas jeho jako prorokův zní přísně(J5f)
že kleknul kmet a líbá pláště třísně(J5f)
a ruce k jezdci úpěnlivě vzpíná(J5f)
že volá Odpusť oko moje vidí(J5f)
že nejsi pane ze smrtelných lidí(J5f)
a chví se ještě pozvednutá dlaň(J5m)
Tu jezdec mírně Neblouzni a vstaň(J5m)
Mne dávno znáš jsem Záviš z Falkenštýna(J5f)
s mrakem kdyby střet se černý mrak(J5m)
a nade hlavou zavzněl rachot hromu(J5f)
kmet nikdy by se nezaleknul tak(J5m)
jak právě několika těchto slov(J5m)
I upjal na Záviše vlhký zrak(J5m)
v němž jasno znát že věřit nechce tomu(J5f)
Zří na přilbici na brnění znak(J5m)
kde pětilistá růže zdobí kov(J5m)
a jak by zrak i duše byly v hádce(J5f)
si praví polohlasem Věru ten tu(J5f)
ve skvostném brnění a drahém kmentu(J5f)
že byl by Záviš onen Záviš zrádce(J5f)
jejž také stíhá pověsť cizoložná(J5f)
Ó nikoliv to není není možná(J5f)
to poctivější hlava ctnější hruď(J5m)
Můj čin dí k Závišovi mírně suď(J5m)
Jsem starý bojovník a mnohou tuhou(J5f)
jsem viděl bitvu mnohé přines jizvy(J5f)
Buď dovol abych tvým byl věrným sluhou(J5f)
neb abych skočil v jámu zas mne vyzvi(J5f)
I kyvnul jemu Záviš v srozuměnou(J5f)
by přidružil se k jeho jízdné četě(J5f)
jež dojela v ta místa za ním právě(J5f)
Kůň každý hnav se v běhu rychloletě(J5f)
jen tone v potu zbrocen bílou pěnou(J5f)
Vždyť nepásli kdes pohodlně v trávě(J5f)
je Záviš vyzval kdo chce v závod s ním(J5m)
Již Praha před nimi Jak starý Řím(J5m)
tu na pahorcích pyšně rozkládá se(J5f)
kol jiné jako v diadém se táhnou(J5f)
A mnohý zbrojnoš divě se té kráse(J5f)
zří na ni v zamyšlení chvíli dráhnou(J5f)
Jak vábná velebná jest velkolepá(J5f)
dí nehýbá se ač kůň v půdu tepá(J5f)
Ó krásna jest že srdce poposkočí(J5f)
si v těle radostí když hledneš na ni(J5f)
leč slza vytryskne ti náhle z očí(J5f)
když víš že rovna uštvané jest lani(J5f)
hlad mor a bída cizák strašní honci(J5f)
Než ocitli se na předměstí konci(J5f)
kol četných nepohřbených jeli trupů(J5f)
zde muži starci panny v květu mládí(J5f)
tu jinoch matky s dětmi kojeňátky(J5f)
V tom zběsilou a polonahou tlupu(J5f)
zří jak divoce v ústrety jim pádí(J5f)
nic jiného již nedbá nežli lupu(J5f)
Vzkřik na ni Záviš mocně Chaso zpátky(J5f)
Aj chcete býti horší než li kati(J5f)
a živé mrtvé dravě odírati(J5f)
Zde vizte Svaté zemi těla patří(J5f)
ne byste bičem metlou byli bratří(J5f)
I ten kdo něhy soucitu byl dalek(J5f)
se Závišova hlasu rázem zalek(J5f)
Zas náhle celý zástup jako had(J5m)
se svíjet počal na Záviše křičí(J5f)
Aj zvedáš li zde slovo panovničí(J5f)
dej chléb nám neb nás zničí hlad(J4m)
Sňal Záviš s hlavy přilbu odepjal(J5m)
i brnění jež tvoří pokrov dračí(J5f)
vše ozdobné a čisté ryzí zlato(J5f)
řka panošovi Chleb jim koupíš za to(J5f)
všem věru na některý týden stačí(J5f)
Bod svého koně jak byl tak jel dál(J5m)
Vlas dlouhý krásný po větru mu vlál(J5m)
Lid mnohý udiven a zděšen stál(J5m)
a šeptal Lepší čas se blíží k nám(J5m)
buď jede to již svatý Václav sám(J5m)
neb spásu nese příští český král(J5m)
Na Hradčanech na královském týně(T5f)
českým panstvem přeplněny síně(T5f)
Vše sem touha po perutích snesla(T5f)
by v zem lepší vrátily se časy(T5f)
Mezi nimi co je cizák líně(T5f)
usedlo si v pozlacená křesla(T5f)
potutelně mhouří hnědé řasy(T5f)
pod kterými zpupnost v zracích hoří(T5f)
lakotné to plémě braniboří(T5f)
Ve skupinách hlava vedle hlavy(T5f)
Hrdý Vítek z tvrdé Soběslavi(T5f)
s panem Sezimou se živě baví(T5f)
Děl jsi jak jste vjeli do Jihlavy(T5f)
pamatuje Sezimu jenž chvíli(T5f)
odmlčel se Dojeli jsme tedy(T5f)
k naší cesty kýženému cíli(T5f)
Záviše byl smuten V skvostné šaty(T5f)
oděn stoupal zvolna do komnaty(T5f)
hodovní já pozorlivě za ním(T5f)
Urozených hodovníků hledy(T5f)
spočinuly na něm Lepým paním(T5f)
něžným pannám uklonil se svíže(T5f)
na to vábně koleno své níže(T5f)
Rudolfovi císaři čest vzdával(T5f)
Milostných slov lichotivý nával(T5f)
odměnou byl panu bratru tvému(T5f)
Kunhuta pak v skvostném diadému(T5f)
závoj líci její obestíral(T5f)
stiskla ruku Závišovu jemně(T5f)
Poznal jsem v tom krásných očí tému(T5f)
znojem vášně pláti zraky její(T5f)
a když Záviš obrátil se ke mně(T5f)
vidím i on touhou po ní zmíral(T5f)
Láska jakých bylo málo pravdu díš(T6m)
upoutala tato srdce obě(T5f)
kvapně Vítek obrátil se k němu(T5f)
Myslím asi na letošním sněmu(T5f)
Záviše že mezi pány nespatříš(T6m)
Neskonale šťasten v této době(T5f)
čarovného blaha prázdní zlatou číš(T6m)
Na opavském Hradci v Kunhutiných(T5f)
loktech kde je v taji oddal kněz(T5m)
věru spřádá pásmo řečí jiných(T5f)
Odpusť prosím a svou dopověz(T5m)
Kolovaly poháry a číše(T5f)
a my rokovali stranou tiše(T5f)
Hlednu mezi řečí na Záviše(T5f)
Vypravoval ke mně mluvil sice(T5f)
ale jeho jarobujné zraky(T5f)
jak dvě neuprosně hněvné lvice(T5f)
hledí na Kunhutu Šeré mraky(T5f)
smutečního závoje jenž líce(T5f)
její světlé slunce ženské krásy(T5f)
zahalují chtěly proniknouti(T5f)
Na rtech jeho sladký úsměv hrá si(T5f)
zří li závoj poněkud se vzdouti(T5f)
Vinula se různých řečí nitka(T5f)
kol nichž jeho žárlivost se táhla(T5f)
jak zjev drobný potajného skřítka(T5f)
když ta slova zaslechneme znáhla(T5f)
Jste jak světlá smavá zora ranní(T5f)
nejkrásnější v světě z krásných paní(T5f)
Ovšem dvorný mrav to sice není(T5f)
prosit o jediné políbení(T5f)
ale u vás jinak není možná(T5f)
Naklonil se Rudolf po tom slově(T5f)
ke Kunhutě kněžně krásné vdově(T5f)
Tu choť císařova Anna zbožná(T5f)
chvěla se jak ovanutá mrazem(T5f)
Kunhuta zrak cudný klopí na zem(T5f)
na rozpacích ovdovělá kníní(T5f)
úzkost v každém něžné líce tahu(T5f)
Než se stalo těžkým mečem rána(T5f)
zaduněla náhle o podlahu(T5f)
rozlehla se po hodovní síni(T5f)
V mdloby mnohá dáma polekána(T5f)
padla mnohý pohár vypad z ruky(T5f)
Záviš jak bůh hněvu zrak plál divě(T5f)
stál tu jako vytesaný v kameni(T6m)
A ta rána jeho hrozné muky(T5f)
žárlivosti neklamné jest znamení(T6m)
Rudolf pousmál se pohrdlivě(T5f)
Závišovi mnoho vděku pane(T5f)
tento projev hněvu neuchystá(T5f)
Ovšem vece Vítek pravda jistá(T5f)
bratře totéž na mysli mi tane(T5f)
A než dopověděl úhoz mečem v ráz(T6m)
slyšet sněmovnou až tělem běží mráz(T6m)
Pohlednou kde bouř se jaká shání(T5f)
Hynek z Dubé kolem čeští páni(T5f)
horlí to pot kane s jeho skrání(T5f)
vykládá a při tom hněvným řečem(T5f)
dává důraz na podlaze mečem(T5f)
Utonouti v německém li moři(T5f)
chcete milí páni korouhevní(T5f)
Což pak nejsou země škůdci zjevní(T5f)
všichni pravím všichni Braniboři(T5f)
Ať moc svoji tuto neupevní(T5f)
staráme se kdo z nás nejsme tchoři(T5f)
bijeme se rveme s nimi stále(T5f)
vy mi nejste nežli chasa líná(T5f)
která v zoufalosti ruce spíná(T5f)
když má groš dát na výkupné krále(T5f)
Bruno braniborský biskup jak to slech(T6m)
zachvěl se a v hrudi se mu ztajil dech(T6m)
A pan Hynek hněvně bouří dále(T5f)
Lépe k babám páni jíti než li k vám(T6m)
Kdo máš plný měšec nech si ho již nech(T6m)
Však já pro krále si dojdu svého sám(T6m)
Jest li dnes mé slovo nepochopí(T5f)
braniborská dravá chasa vlčí(T5f)
bude s nimi mluviti mé kopí(T5f)
a řeč mého meče neumlčí(T5f)
Umím provést co dím jedenkráte(T5f)
umím páni umím však mne znáte(T5f)
Dohovořil ohlednul se kolem(T5f)
pozornosť však jinam obrácena(T5f)
Záviš vstoupil právě Pod chocholem(T5f)
zlaté přilby usměvavé líce(T5f)
něžné jako by to vešla žena(T5f)
Žasli všichni zvědavě zírajíce(T5f)
na stříbrné loutny jeho duhu(T5f)
kterou zavěsil si na ramena(T5f)
na hedbavnou šarlatovou stuhu(T5f)
Žena meč a loutna jeho heslo(T5f)
Krásný Záviš z úst se k ústům neslo(T5f)
Vážně hleděl Záviš tich a něm(T5m)
po známých i neznámých mu kruhu(T5f)
věděl mnohým že jest nevítaný host(T6m)
Rázem jinam obrácena pozornosť(T6m)
neboť započínal panstva sněm(T5m)
Mnoho řečí Mnohá prudká přímá(T5f)
z mračen nevole a hněvu hřímá(T5f)
cizozemce drtí blesky její(T5f)
v jiné tajný záměr jakýs dřímá(T5f)
který štítí se a bojí světla(T5f)
jiné jako přívaly se lejí(T5f)
jiná v drobné kudrlinky zkvetla(T5f)
obsah vysech jako potok v parně(T5f)
Když pan Hynek z Lichtemburka švarně(T5f)
povstal uklonil se pánům skrovně(T5f)
ticho jako v hrobě po sněmovně(T5f)
Byl pan Hynek z Lichtemburka svěží mlád(T6m)
a řeč jeho bouřila jak vodopád(T6m)
Napjetí co poví Dnes on tiše(T5f)
Otázka tu byla panstvo různých vlád(T6m)
kdo má nyní kdo nám dosud v čele stál(T6m)
Já vám pravím Pozor na Záviše(T5f)
aby nebyl dneska pán a zítra král(T6m)
Kunhuta již aspoň jeho chotí(T5f)
Domluvil a zrak mu divným ohněm plál(T6m)
Kol Záviše dav se přátel rotí(T5f)
Ztrestej pych ten vyzývají mnozí(T5f)
všady ruch a povyk ryk a šum(T5m)
A když litá bitka nastat hrozí(T5f)
probral se pan Záviš z těžkých dum(T5m)
na řečniště stoupá pevnou nohou(T5f)
ukloní se panstvu mužně vece(T5f)
Pravím vysýlejte co kdo mohou(T5f)
šípův mrzké hany na mé plece(T5f)
mnozí z vás kdo stojíte tu vůkol(T5f)
hanebný mi přidělujte úkol(T5f)
že se v duši mojí touha chvěje(T5f)
abych mohl uloupiti trůn(T5m)
Já vám odpovídám zvukem strun(T5m)
této loutny jež mi nad vše drahá(T5f)
Ve stříbrné struny něžně sahá(T5f)
mocným hlasem k jejím zvukům pěje(T5f)
Roucha svoje roztrhněte(T4f)
hlavy sypte popelem(T4m)
vždyť víc nejsi český světe(T4f)
než li druhým Bábelem(T4m)
Druhu druh meč bědných svárů(T4f)
učí tančit po lebce(T4m)
v nesvornosti hyne spáru(T4f)
každý podnik v kolébce(T4m)
Uchystáni proti sobě(T4f)
stojí v zbroji mužové(T4m)
nevidouce že v té době(T4f)
hyne poupě růžové(T4m)
Z Přemyslovy ratolesti(T4f)
slyšíš stádo rvavých lvic(T4m)
Odpovídej kde že jesti(T4f)
dědic trůnu králevic(T4m)
Zrezavěly meče naše(T4f)
nevíme co s pavezou(T4m)
Čekejme jen tedy plaše(T4f)
co běd Němci navezou(T4m)
Tisíc rarohů Toť slovo jednou(T5f)
volá Hynek z Dubé To mi z duše(T5f)
ať se čeští páni přece zvednou(T5f)
odkud přišel Branibor ať kluše(T5f)
Biskup Bruno oulisný jak hádě(T5f)
vstane mluví měkce ale suše(T5f)
Nechci věnovat své slovo vádě(T5f)
ale tolik moje ústa tvrdí(T5f)
páni stateční a Češi hrdí(T5f)
králevici vlas že nebyl zkřiven(T5f)
jemu nebylo a není kruše(T5f)
Nejlíp vykupte jej pět set hřiven(T5f)
Záviš rozhorleně vece na to(T5f)
Aj kdo může jednat kněže jako ty(T6m)
Hlásati máš svaté milosrdí(T5f)
a ty ctitelem jsi zlaté lakoty(T6m)
Pojď si kněže pro stříbro a zlato(T5f)
plně naměřím ti vrchovatě(T5f)
Souhlas rozlehnul se po komnatě(T5f)
za ním radost letí Prahou dále(T5f)
Záviš vyplatil a osvobodí krále(T6f)
Lid utýraný plakal zase jednou(J5f)
leč tehdy radostí a dojat plesy(J5f)
Ó jakby neplakali když tu shlednou(J5f)
jak v slavném průvodu a pod nebesy(J5f)
se v zemi vrací mladý králevič(J5m)
Zří v jeho líci veselou ač blednou(J5f)
vše žalost bolest odletuje pryč(J5m)
a v jásot propuká vše v divou radost(J5f)
Když mladý vladař města přede branou(J5f)
v němž ani nesměl trávit krásnou mladost(J5f)
zul chudou obuv poklek na zemi(J5m)
tvář k nebi zvedna smutnou uplakanou(J5f)
se modlil Bože můj jak blaze mi(J5m)
že vkročím v město otců mých a dědů(J5f)
kdo Čech byl zapomenul na vši bědu(J5f)
po každé líci proudy slzí kanou(J5f)
Již velkolepý průvod stanul v bráně(J5f)
již hodnostové města jmenem Páně(J5f)
mladého pozdravují krále měst(J5m)
mu pražských obou klíče podávají(J5f)
I vzal je nesevřel jich v útlou pěst(J5m)
leč obrátil se rychle k Závišovi(J5f)
a tiše k němu mluvil těmi slovy(J5f)
Jsi lepší než li o tvých činech zvěst(J5m)
Slyš zachmuřil se na mne osud mračně(J5f)
Já zajat v dáli plakal žízně lačně(J5f)
mne odstrkoval často ledakdos(J5m)
já chudě oděn bloudil často bos(J5m)
já zapomínal na rod na trůn na vše(J5f)
a při plesnivé okoralé kůrce(J5f)
jsem jenom prosil toho světa tvůrce(J5f)
by Češi útrpnost si se mnou vzavše(J5f)
v zem otců popřáli mi pohlednouti(J5f)
Ty jako strážný anděl na mé pouti(J5f)
jsi přiblížil se ke mně o samotě(J5f)
Věř nemám nyní větší pocty pro tě(J5f)
než abys přijal tyto klíče za mne(J5f)
Buď vládcem zemi spravuj s vzornou pílí(J5f)
má ruka slabá dokud nesesílí(J5f)
by pevně mohla žezlo vlády nésti(J5f)
kdy dovedu se vyhnout dráze klamné(J5f)
Jak najednou by v stromů ratolesti(J5f)
se vítr opřel nastal divný šum(J5m)
a rost čím dál se nesl v lidstva tlum(J5m)
Mrak objevil se náhle v mnohé líci(J5f)
a čelo vlnou nevole se vzdulo(J5f)
co mnohý ret v té chvíli chtěl by říci(J5f)
jak jinak než li bouří by to slulo(J5f)
jíž nebe leká se a děsí země(J5f)
Blesk hněvu ze mnohého oka šlehnul(J5f)
tam kde stál Záviš hrdě vztýčiv témě(J5f)
stál vážně klidně ani brvou nehnul(J5f)
Nesáhl po klíčích Král na rozpacích(J5f)
čte v jeho vážné líci v klidných zracích(J5f)
Oj v také chvíli nevole a bouří(J5f)
se prý zlé zášti rodívají saně(J5f)
jež v taji rostou v zákoutích se chmouří(J5f)
tak dlouho až své dočkají se chvíle(J5f)
a v pravou dobu v čas a v plné síle(J5f)
svou oběť schvátí nepozorovaně(J5f)
Dí Záviš posléz královi se klaně(J5f)
Nech pane třeba ruka byla slaba(J5f)
co králům na hlavy co v ruce dáno(J5f)
jen tehdy ruka zemana a raba(J5f)
má chopiti když lidstvu nové ráno(J5f)
má vysvitnouti Vládni pane sám(J5m)
My všichni po boku ti chceme státi(J5f)
jak sloupové jichž řady zdobí chrám(J5m)
ač klenby podporou jsou vedle toho(J5f)
Ó smím li prosit pane za nemnoho(J5f)
mé služby je to milá tvoje máti(J5f)
Jí zapomeň že někdy na Bezdězi(J5f)
tě opustila sama na sirobě(J5f)
Vždyť žárem pravé lásky plane k tobě(J5f)
a v obavách a v trudu nyní vězí(J5f)
že snad k ní nebudeš se chtíti znáti(J5f)
že odmítneš ji jako vichr plevel(J5f)
Buď milostiv jí a mně králi nevel(J5f)
bych smutnou zprávu měl jí nést sám žalem hyna(J6f)
že měla Václava a nemá krále syna(J6f)
Král vece v zamyšlení hlavou kyna(J5f)
Což byli bychom drahý pravé děti(J5f)
když chtěli bychom víc než odpouštěti(J5f)
kde by se objevila matek vina(J5f)
Ó zvěstuj drahé roditelce mojí(J5f)
že synovská jí náruč rozevřena(J5f)
že touha má se po ní neukojí(J5f)
dřív nežli přivinu ji na hruď mladou(J5f)
Jest nejen matka má i velká žena(J5f)
jež moudrou přispěti mi může radou(J5f)
Vždyť stále šeptá duší mojí cosi(J5f)
že na života smutné truchlé dráze(J5f)
jest slovo ženy jako krůpěj rosy(J5f)
jež květu k osvěžení jest a vláze(J5f)
Hrad přioděn jest v roucho slavnostní(J5m)
Ples jarý jásot po nádvoří zní(J5m)
a víří kotly zvučí trouby(J4f)
Král Václav pohnut v duše hloubi(J4f)
v své komnatě jen o ní o ní sní(J5m)
Co veškeren mu tamo dole ruch(J5m)
co jemu cizí po radosti(J4f)
Jen s ní s ní zabývá se jeho duch(J5m)
a dotěšit se nemůž dosti(J4f)
Mladistvě rozechvělou duší(J4f)
se míhá drahé matky milý zjev(J5m)
že nepokojně srdce buší(J4f)
že v žilách prudce bouří mladá krev(J5m)
Jak sladkým opojen jest pocitem(J5m)
když vzpomíná a myslí o ní(J4f)
Co trpěl všechno jest již jako snem(J5m)
vše zapomnění závoj cloní(J4f)
Jak vroucně přivine ji na svou hruď(J5m)
jak padne kolem její šíje(J4f)
Pak navždy ono štěstí s nimi buď(J5m)
jež vínky těch a plesů vije(J4f)
Vždyť krutě mstil se osud na nich dvou(J5m)
zlé sudby od sebe je rvaly(J4f)
Dnes zase spatří drahou máteř svou(J5m)
dnes pohynou již všechny žaly(J4f)
Je smutna Oh když drahý roditel(J5m)
pad na bojišti rukou zradnou(J4f)
jak stíral zlý žal s její lící pel(J5m)
jak hubil její krásu vnadnou(J4f)
On jediný jí z všeho blaha zbyl(J5m)
a ona jediná mu pouze(J4f)
Jak často po ní toužil po ní nyl(J5m)
jak ona po něm ždála dlouze(J4f)
Duch nořil se v těch upomínek tůň(J5m)
když Záviš k němu přes komnatu(J4f)
se přiblíží že pohotově kůň(J5m)
že třeba vyjeti již v chvatu(J4f)
Lid vesel na nádvoří v korbelích(J5m)
a v hradní kašně plno vína(J4f)
Hned v jarý jásot propukává smích(J5m)
když oba vyjíždějí z týna(J4f)
Sta zvědavých se hrne za nimi(J5m)
Již krále Otakara vdova(J4f)
kol obklopená pány paními(J5m)
se vrací v sídlo svoje znova(J4f)
Král Václav u nohou své matky sed(J5m)
vzpomínky na otce s ní sdílí(J4f)
a rozjařený nevšímá si hled(J5m)
jak smutně matka hlavu chýlí(J4f)
O matko zvolá zde ti přísahám(J5m)
že otce svého pomstím brzy(J4f)
Však vynajdu si zhoubce jeho sám(J5m)
byť na pekelné kryl se tvrzi(J4f)
Aj za ten osud jenž nás bědné stih(J5m)
nechť čekají již na odplatu(J4f)
Slyš velký slavný přijde okamih(J5m)
kdy budu moci říci katu(J4f)
Zde vrah a právo na něm vykonej(J5m)
Kunhuta strašně při tom slovu(J4f)
se chvěla divný upomínek rej(J5m)
teď přepad ustrašenou vdovu(J4f)
V klín ruce klesly v slzách vlhne líc(J5m)
hruď její násilně se vzdouvá(J4f)
zří na své dítě štkavě vzlykajíc(J5m)
leč ani slova nepromlouvá(J4f)
Syn mocnou upomínkou zachvácen(J5m)
zří nerozumí tomu hnutí(J4f)
Vždyť k siré vdově matce mluví jen(J5m)
a neví co ji právě smutí(J4f)
Jsa rozohněn král zjevem žalů těch(J5m)
vstal přísahu chtě skládat novou(J4f)
když matka přivine jej k sobě v spěch(J5m)
Víš že jsem chotí Závišovou(J4f)
A chabě do sedadla klesla pak(J5m)
Žas ovál Václava a chladno(J4f)
Jak vyděšený na ni upřel zrak(J5m)
jak chtěl by zřít jí duše na dno(J4f)
Tak strašného cos ovívalo jej(J5m)
Již není mu tak blaze sladko(J4f)
i praví smutně Drahá povídej(J5m)
co znamená vše pověz matko(J4f)
Ta chvějíc se a blednouc nad úběl(J5m)
se chápe jeho útlé ruky(J4f)
úd každý se jí mocnomocně chvěl(J5m)
a v tváři stopy hrozné muky(J4f)
Pak v tichém promlouvala šepotu(J5m)
Jsem Závišovou synu chotí(J4f)
já podlehla jsem lásky tepotu(J5m)
jíž žádný rozum neukrotí(J4f)
Zlí lidé tobě budou namlouvat(J5m)
že Záviš původcem vší zrady(J4f)
že vykonal ji lakotností jat(J5m)
by přivlastnil si zemské hrady(J4f)
Těch divných řečí dosti bylo tu(J5m)
je opakovat budou jiní(J4f)
Mé srdce moje duše Milotu(J5m)
jen Dědického z všeho viní(J4f)
Je Záviš nevinným mé dítě jest(J5m)
nenávisť ve zrádce jej mění(J4f)
To přísahám Milotu stihni trest(J5m)
krev jest li se ti pomstou pění(J4f)
Pan Záviš do komnaty vstoupil v tom(J5m)
V zářného slunce plném lesku(J4f)
stál hrdý jako před zlou bouří strom(J5m)
jenž nebojí se hromu blesku(J4f)
Jak strom stál na němž nezachví se list(J5m)
Král Václav k němu povykročí(J4f)
Jsem Záviši můj nevinou tvou jist(J5m)
zášť lítá jenom na tě sočí(J4f)
Kdos jiný přived otce mého pád(J5m)
Jak otce tebe nyní zdravím(J4f)
rád slyším to a vyznávám to rád(J5m)
mně teď jsi teprv rádcem pravým(J4f)
Je má a trůnu mého povinnost(J5m)
by veřejný byl slaven sňatek(J4f)
ať pozná nezvaný i zvaný host(J5m)
že v Čechách není nedostatek(J4f)
Byl na to slaven sňatek Závišův(J5m)
s Kunhutou jakých málo asi(J4f)
jest bylo pamětníkův za těch dnův(J5m)
Pět neděl potrvaly kvasy(J4f)
Oj záští nevole a nenávist(J5m)
ač stále hledí kol jsou v činech slepy(J5f)
Sníh padlý v jejich očích není čist(J5m)
a krutostí jsou rovny vlkům v stepi(J5f)
Zpěv slavíka jim bídný bývá svist(J5m)
vši krásu uprou zlatoskvoucí duze(J5f)
na růži nevidí květ ani list(J5m)
nic nezří sebe větší na zásluze(J5f)
To věděl Záviš nebál se však jich(J5m)
šel svojí cestou síly své jsa jist(J5m)
Šel kolem pomíjel je něm a tich(J5m)
ač mnohou zdrtit mohl jedním tahem(J5f)
Byl chladný přísný rozhodný a pevný(J5f)
když držel otěž vlády Korouhevný(J5f)
pán mnohý pykal za svůj drzý pych(J5m)
bled žasem bázní strachem lupič s vrahem(J5f)
jak zaslechnul jen jméno Záviš kdesi(J5f)
vždyť před ním za ním státi moh(J4m)
Tu zahlaholil na honitbě roh(J5m)
to Záviš bleskem prolét černé lesy(J5f)
tu vešel k chudým na úrodnou nivu(J5f)
a vyptával se zda li za ten pot(J5m)
jim dostává se dosti na výživu(J5f)
tam chudým uloupený vracel skot(J5m)
a potlačeným k právu dopomoh(J5m)
Jak hospodář si v správě země ved(J5m)
jehožto zrakové nic nepřehlídnou(J5f)
jenž pilnou čeleď odměňuje hned(J5m)
a napomíná trestá línou bídnou(J5f)
Král jeho umu důvtipu se klaní(J5f)
a přízeň udílí mu štědrou dlaní(J5f)
ač s hněvem v duši oulisností v líci(J5f)
jej obklopují lestní závistníci(J5f)
a šeptají jak Záviš na trůn dychtě(J5f)
se vznésti přetvářkou to všechno činí(J5f)
a po těch jdou zas utrhači jiní(J5f)
Všem odpovídá král jen pousmáním(J5f)
že mlčky odcházejí zahanbení(J5f)
Ó milý Záviši jak neznal bych tě(J5f)
sám k sobě hovoří lsti v tobě není(J5f)
rád k radě tvojí žezlo vůle skláním(J5f)
Vždyť za nedlouhou dobu k blahobytu(J5f)
jsi přived zuboženou zemi moji(J5f)
Dnes již i chudák pohoví si v sytu(J5f)
a v stálém nežije již nepokoji(J5f)
co proti bezpráví jsi vystoup rázně(J5f)
Řád v zemi zaveden a účin kázně(J5f)
lze shlednouti a pozorovat všudy(J5f)
Ač takto rozhodně a ze pravidla(J5f)
se přesvědčoval hubě pochyb trudy(J5f)
přec vřelosť jeho víry někdy stydla(J5f)
a z obav jeho zkaleného zřídla(J5f)
se proudit počal nejistoty pramen(J5f)
Z chmur pochyb nedůvěry netopýr(J5m)
se vznesl rozpjav žárlivosti křídla(J5f)
Když v jiskru dmýcháš roznítí se v plamen(J5f)
Kde pomluva se schází se závistí(J5f)
tam snadno vyplašen jest klid a mír(J5m)
Když dvořanové stále krále jistí(J5f)
že Záviš tajnou záměrů síť snová(J5f)
král chladným stal se trochu nedůvěře(J5f)
V čas pravý v prospěch pomlouvačné sběře(J5f)
tak záhy na hrad přišla pomoc nová(J5f)
v andělské ženy podobě se tady(J5f)
najednou objevila S lepou Jitkou(J5f)
král oženil se Luzné její vnady(J5f)
jej okouzlily podmanily zplna(J5f)
Dceř Rudolfova Jitka zbraní břitkou(J5f)
slov sladkých nedůvěry zbrojí plitkou(J5f)
boj započala proti Závišovi(J5f)
Nepřízně k Závišovi rostla vlna(J5f)
Tu poznal Záviš záští nenávist(J5m)
že v záměrech i činech jsou jak slepy(J5f)
sníh padlý že jim není dosti čist(J5m)
že krutostí jsou rovny vlkům v stepi(J5f)
zpěv slavíka že bídný jim je svist(J5m)
že krásu uprou zlatoskvoucí duze(J5f)
na růži nevidí květ ani list(J5m)
nic nezří sebe větší na zásluze(J5f)
Vstal aby ušel závistníků davu(J5f)
a ke králi děl Vyjdu na Moravu(J5f)
chci potírati loupežnické roty(J5f)
Král vida že se zbaví nejistoty(J5f)
jež stále mrazila jej duše na dně(J5f)
Jdi pane odpověděl jemu chladně(J5f)
Již na nádvoří osedláni koně(J5f)
již na bujného vrance Záviš sedá(J5f)
Jen Kunhutin zrak hojné slzy roně(J5f)
se dívá za ním líce na smrt bledá(J5f)
a vítr zdouvá rozpuštěné vlasy(J5f)
Tu s vysokého okna zavzní náhlý vzkřik(J6m)
ruch divný šumot v hradě po nádvoří vznik(J6m)
Zpět Záviši zpět zavznívají hlasy(J5f)
Jak nenadále oštěpem jej bod by(J5f)
skok s koně jenž se vzepjal rukojetí(J5f)
v bok udeřen jsa Jako střela letí(J5f)
již nádvoří již dlouhé proběh chodby(J5f)
Zlá předtucha mu silnou duši svírá(J5f)
a mrazí v kostech mrazí po útrobě(J5f)
Již u ní Kunhuta zde leží v mdlobě(J5f)
Zrak ztrhaný a líce hyzdí křeče(J5f)
lid kolem běduje že hyne zmírá(J5f)
Jenž stokrát vyšel z nejlítější seče(J5f)
tak chladný jako kámen nepohnutý(J5f)
zde zdrcen stojí sotva hnout se může(J5f)
Když odnášejí na hedbávné lůže(J5f)
choť jeho chodbou ohlas zvučí dutý(J5f)
jejž probouzí krok jeho vrávoravý(J5f)
Zde stanul mlčky všechnu bolest cítě(J5f)
a div že nezaplakal jako dítě(J5f)
Z mdlob dlouhých probravši se choť mu praví(J5f)
Je dokonáno duše mojí duše(J5f)
Duch můj že dálná pouť mu kyne tuše(J5f)
poslední sbírá síly Snažení(J5m)
a všechna práce lidská končí tuto(J5f)
Ač nelítostná smrt nás dělí kruto(J5f)
tam sejdeme se někdy blažení(J5m)
u věčné slasti věčném milování(J5f)
Pot studený se valil z bledých skrání(J5f)
vzdech silný zachvěl úbělovou hrudí(J5f)
Již mrtva nikdo již jí neprobudí(J5f)
až hlas jenž volati má k poslednímu soudu(J6f)
Jak ubránit se pláči náhlých slzí proudu(J6f)
V bolesti křečovitě sevřel hlavu(J5f)
a zdálo se mu že snad zšílí málem(J5f)
Rty siné zlíbal políbením sledním(J5f)
prch z komnaty a na kůň skokem jedním(J5f)
Již ujíždí již prchá tryskem cválem(J5f)
pryč z hradu z Prahy z Čech až na Moravu(J5f)
Kdos k Václavovi králi přistoup nyní(J5f)
syn lidský ale dědic satanovy šalby(J6f)
a nevinného Záviše tu viní(J5f)
že svoje hrdlo svoji hlavu za to dal by(J6f)
když Záviš neotrávil prý choť svoji(J5f)
Král Václav v bolesti a vášně znoji(J5f)
mu neuvěřil sice ale divý mráz(J6m)
slov těchto zničil všechen příchylnosti květ(J6m)
jenž k Závišovi rozvil v mladé duši(J5f)
Již od Záviše krále dělí záští hráz(J6m)
hlas pomsty ozývá se v bolu hluši(J5f)
A než li Záviš navrátí se zpět(J5m)
Než na svou bolest zapomene v boji(J5f)
Než Václav král on věru zapomene snáz(J6m)
Rok jeden uplynul a uplynuli(J5f)
s ním dnové dlouzí dnové krutí(J4f)
to dnové tvrdí jako boky žuly(J5f)
Pan Záviš stále dumá smutí(J4f)
jen vzpomíná a myslí na ni(J4f)
Vždyť zmizela mu jako vesna(J4f)
a slední výkřik její ze sna(J4f)
jej často budí Jenom v dlani(J4f)
když jílec meče sevřen z tuha(J4f)
když divě výská vzduchem sviště(J4f)
tu nezří její něžné vnady(J4f)
Tu mnohé pevné ztekl hrady(J4f)
a loupežného dobrodruha(J4f)
v klín pekla poslal s popraviště(J4f)
Klid hledal jiným pokoj mír(J4m)
s jich šíjí snímal těžké jarmo(J4f)
a zasmušilý bohatýr(J4m)
své duši poklid hledal darmo(J4f)
Kam přišel všude osiřalý(J4f)
kam pohled nikde stopy po ní(J4f)
Roj upomínek za ním valí(J4f)
se stále s ním se v závod honí(J4f)
Je nezaplaší dupot kopyt(J4f)
sta silných jezdců jarých koní(J4f)
když v závod s vichrem letí za ním(J4f)
Ni v číši nedají se ztopit(J4f)
nechť panoš stále pohár plní(J4f)
Pak v posled bolest duši zvlní(J4f)
hlas každý kolem tichým štkaním(J4f)
se jemu zdává které z hrobu(J4f)
jejího volá po tom blahu(J4f)
jež v šťastné lásky žili dobu(J4f)
Jak napadne jej bolest hrozná(J4f)
co samota v té chvíli pozná(J4f)
pohárem mrští o podlahu(J4f)
že na sta kusů rozletne se(J4f)
Dnes přejel divým tryskem lán(J4m)
a žalostnému poddán dojmu(J4f)
zle zamyšlen a zadumán(J4m)
se ve vysokém ocit lese(J4f)
jímž míní dojet k městu Znojmu(J4f)
Po silných kmenech starých jedlí(J4f)
veverky v běh se rychlý pouští(J4f)
až do úkrytu k stromů vršku(J4f)
když jede kolem jezdec zbledlý(J4f)
Zvěř plachá kvapně prchá v houští(J4f)
a drobných kapek střásá pršku(J4f)
po ranním dešti co jich zbylo(J4f)
Posvátným tichem v smutném šeru(J4f)
jel vážně Záviš až kůň stane(J4f)
Je kolem ticho klidno milo(J4f)
Již den se chýlí k podvečeru(J4f)
a libý vánek lesem vane(J4f)
Svou červánkovou zlatou přízi(J4f)
jemného slunečního díla(J4f)
úsměvný západ lehce věsí(J4f)
na vršky stromů Bílé břízy(J4f)
kmen tamo černých stromů směsí(J4f)
se mihne jako plachá víla(J4f)
jak bílý záhyb její řízy(J4f)
Zde padlé kmeny pevnou hrází(J4f)
kol nakupeno kamení(J4m)
z něhožto ručej pramení(J4m)
a v zelené se vine mlází(J4f)
až do větší se ztratí struhy(J4f)
Jak laškoval by zlaté pruhy(J4f)
si západ na mech kyprý hází(J4f)
a motýl nebo muška hbitá(J4f)
je na svá malá křídla chytá(J4f)
Zde o samotě smutné kvítí(J4f)
korunka jeho bledá čistá(J4f)
se k odpočinku zvolna chystá(J4f)
Zde světlá jíva pod ní sítí(J4f)
a jeřabina drobnolistá(J4f)
se uchýlila do zákoutí(J4f)
Klid muže jejž nic nezarmoutí(J4f)
se jeví v líci Závišově(J4f)
Zrak jeho lačný krásy lově(J4f)
kol bloudí srdce mysl cítí(J4f)
tu ulehčení klidem zpájí(J4f)
se volností jež tuto sídlí(J4f)
Sen jako motýl zlatokřídlý(J4f)
jej obletuje všechno bájí(J4f)
se mu to jeví neslýchanou(J4f)
I skočil s koně uleh v mech(J4m)
Co bujný vranec bloudil stranou(J4f)
a pokusával trávu tenkou(J4f)
pán jeho pohroužený v snech(J4m)
myšlénku stíhá za myšlénkou(J4f)
Tak někdy připadá si lidský duch(J5m)
když do hlubokých padne dum(J4m)
že vyletuje nad svět jeho ruch(J5m)
že nedoslýchá jeho šum(J4m)
Sám zaměřuje v divém letě(J4f)
k neznámé neurčité metě(J4f)
kde všechněch tužeb naplnění(J4f)
jej očekává co jen v snění(J4f)
kdy zkvětlo v růže přání jeho(J4f)
že na jediném skutečnosti keři(J5f)
Tak se Závišem Nyní všeho(J4f)
zapomněl v tiché podvečerní šeři(J5f)
Kams jako v nekonečna dráhy(J4f)
spěl v sladké naději že záhy(J4f)
u cíle stane Sláva čeká(J4f)
jej tamo ženy náruč měkká(J4f)
jíž po bok staví velké slávě(J4f)
Ten květ snů plný vůně vláhy(J4f)
než rozvil v jeho klidné mysli plně(J5f)
ryk v lesích strašný zavzněl právě(J4f)
a děti ozvěny jichž nesčíslně(J5f)
se toulá kolem opáčí jej v lese(J5f)
Kůň polekán se na všem těle třese(J5f)
jak neštěstí by nad ním peruť zvedlo(J5f)
I vyhoupnul se Záviš rychle v sedlo(J5f)
bod koně v bok a dále kvapem spěje(J5f)
by dověděl se co se to kde děje(J5f)
Posledního slunce žár se nítí(T5f)
když pan Záviš trhnul uzdou koně(T5f)
rukou jasné zraky sobě cloně(T5f)
rozhledal se šíroširou mýtí(T5f)
Odkud příšerné ty zvuky zněly(T5f)
Vlk to medvěd nebo jaké zvíře(T5f)
Supové to nad zdechlými těly(T5f)
Statný kůň jenž dosud hlavu klopí(T5f)
zařehtal Oj pozor bohatýře(T5f)
pevně chop a jistě naměř kopí(T5f)
Noc již skoro sám jsi v šerém hvozdě(T5f)
běda opatrným býti pozdě(T5f)
Nezná Záviš bázně nezná strachu(T5f)
silně bodá koně v houští klestu(T5f)
namáhavě sobě razí cestu(T5f)
Co zvěř co pták prchá za poplachu(T5f)
Když dál zajel stanul na příkopě(T5f)
vidí že tu není osamělý(T5f)
Bělostný šat dívčí se tam bělí(T5f)
vedle panoš na svalnatém oři(T5f)
a kmet jakýs pekelný křik tropě(T5f)
Příšerný zjev v slední slunce zoři(T5f)
Rozježený vous a dlouhý bílý(T5f)
strašná hlava holá nepokrytá(T5f)
jako zoufalec se za ni chytá(T5f)
běsným křikem řevem sténá kvílí(T5f)
Já vím že ty rodička jsi boží(T5f)
Kristova žes milosrdná máti(T5f)
Pohleď na mé nohy Kámen hloží(T5f)
trní jak je musí stále dráti(T5f)
jak z nich tekou vlahé krve proudy(T5f)
Pokání mi člověk neuloží(T5f)
věčná spravedlnost věčné soudy(T5f)
mohou se mne jenom vinu smýt(T5m)
Vina fena stále v patách je mi(T5f)
za sebou ji věčně slyším výt(T5m)
v nebe nesmím opustiti zemi(T5f)
není možná a mé lebky štít(T5m)
nechce rozraziti žádný hrom(T5m)
jednou ranou silnou ranou ve dví(T5f)
jako neplodný a suchý strom(T5m)
Ještěr bolu chytá moje ledví(T5f)
myšlénky mé hadi jedovatí(T5f)
kolem hlavy čela se mi hatí(T5f)
Boží rodičko má všichni svatí(T5f)
můžeš li kdo z útrap již mi pomoz(T5f)
Zoufanlivý tento křik a hlomoz(T5f)
děsný muži byl a kterak ženě(T5f)
Úžas přepad její líci lepou(T5f)
na šílence hledí vyjeveně(T5f)
kterak pěstě v lysou lebku tepou(T5f)
vše to vysvětlit si nedovedla(T5f)
Zděšený kůň pod ní vzpjal se chvatně(T5f)
ona sjela s ozdobného sedla(T5f)
v mdlobách na zem vlhkou padla matně(T5f)
Záviše jí kvapí ku pomoci(T5f)
Náhlý vzkřik jak sova kdyby v noci(T5f)
zahoukala smutnou lesa tiší(T5f)
zase se rtů šílencových slyší(T5f)
Pohled naň tvář známou se mu zdála(T5f)
pohled ještě jednou známé líce(T5f)
Milota to z Dědic poznal strýce(T5f)
Nedaleko strmá byla skála(T5f)
pyšně k nebi čněla nad propastí(T5f)
Na ni přes rokytí hloží chrastí(T5f)
vyletnul kmet jako z luku střela(T5f)
K slovům strašlivým se rozevřela(T5f)
ústa jeho na Záviše volá(T5f)
Poznávám tě Otakarův duchu(T5f)
já duch nejsem jenom kostra holá(T5f)
Z temné hrobky z hřbitovního puchu(T5f)
hodláš za mnou Chceš mne dostihnouti(T5f)
ještě na divoké žití pouti(T5f)
Chop se blázne meče svého jílce(T5f)
potrestej mne Hejsa v malé chvilce(T5f)
uniknu ti uteku ti na vždy(T5f)
Poznal jsi mne podle bílé brady(T5f)
Za to že já dopustil se zrady(T5f)
na tobě chceš ty snad na mně vraždy(T5f)
Záviš kvapí chtěje přispět kmetu(T5f)
ten se skokem octnul nad propastí(T5f)
divě sobě zavýsk ještě v letu(T5f)
dopad na dno na vždy zbaven strastí(T5f)
jimiž rozum bičovalo strašně(T5f)
svědomí Tam s roztříštěnou lebkou(T5f)
liškám supům vranám bude krmí(T5f)
Lidem nelze dolů pro sráz strmý(T5f)
Navrátil se k dívce Ve své brašně(T5f)
našel krapet vína líci hebkou(T5f)
potíral jí brzo zbudila se(T5f)
Děkovala s milou něhou v hlase(T5f)
sladkým medným roztomilým retem(T5f)
Závišovi potom vyprávěla(T5f)
že tu zabloudivše s děsným kmetem(T5f)
potkali se Postať ladná těla(T5f)
kouzlo hlasu krása její tváře(T5f)
okouzlily jej Rok ještě neuplynul(T6f)
Záviš který bohatstvím a krásou slynul(T6f)
již ji sestru krále Ladislava(T5f)
jako choť si vedl od oltáře(T5f)
Záští k němu roste v Praze vřava(T5f)
tajně proti němu hněv se závist rotí(T6f)
proto na Svojanov odjel s mladou chotí(T6f)
Svojanove tichý hrade(T4f)
na úbočí žďárských hor(T4m)
úsměvného slunka zor(T4m)
na mušku si tě již klade(T4f)
nelituje zlaté šípy(T4f)
na tvé hrdé báně střílí(T4f)
Na nejvyšším valu lípy(T4f)
statný kmen se v okno chýlí(T4f)
obalený bledým květem(T4f)
opojený sladkou vůní(T4f)
Pyšně na něm ptáci trůní(T4f)
hnízda lepí k stinným snětem(T4f)
Usměvavé jaro tady(T4f)
má své touhy má své vnady(T4f)
po tom ruchu po tom plese(T4f)
kdo ví co jim nepřinese(T4f)
Marta žena Častalova(T4f)
vyšla na val V modrém vzduchu(T4f)
velebně se věže ztápí(T4f)
Modlitbičku šeptá v duchu(T4f)
jednotlivá na hlas slova(T4f)
když tu slyší klekot čápí(T4f)
Inu kam pak letí asi(T4f)
uklouzlo jí ze rtů maně(T4f)
odhrnuje s čela vlasy(T4f)
oko zastře clonou dlaně(T4f)
K jinému on nelét luhu(T4f)
Kavky v hlučný roj se shání(T4f)
když se vznesl v rychlém kruhu(T4f)
nad nejvyšší hradu bání(T4f)
na které si nyní hoví(T4f)
Usmála se Marta tomu(T4f)
úsměvem jenž radost jeví(T4f)
hlavou kývne vážně poví(T4f)
Ať mi potom lidé řeknou(T4f)
že ten čápí zoban neví(T4f)
do kterého patří domu(T4f)
Mám již všeho znalost pěknou(T4f)
Zatočila se jak mladá(T4f)
ubíhala jako voda(T4f)
úsměvnýma praví rtoma(T4f)
Poslechni ty starý škoda(T4f)
že pan Záviš není doma(T4f)
Na vysoké věži used čáp(T5m)
nic ti při tom nenapadá(T4f)
Starý klíčník mhouří hledy(T4f)
polohlasem praví ženě(T4f)
Pozoruju zatroleně(T4f)
už jsem na vše dávno káp(T4m)
Co mi po tom naposledy(T4f)
po takové bájce čápí(T4f)
Vyšel sobě do přístěnku(T4f)
natáh sobě dobrou kápí(T4f)
ale když se ocit venku(T4f)
podíval se na věž taky(T4f)
I pan Záviš bohatýr(T4m)
praví sobě mhouře zraky(T4f)
ten má věru starost jinou(T4f)
než li bdíti nad rodinou(T4f)
Kdo chce míti kolem mír(T4m)
nyní musí začít s vojnou(T4f)
loupežníky vlkodlaky(T4f)
a tu peleš lotrů hojnou(T4f)
vyhubiti a pan Záviš(T4f)
vytáh na to hnízdo Smojnou(T4f)
Dnové v moři věků tonou(T4f)
Co se stalo v tichém hradě(T4f)
nevědomí není clonou(T4f)
zastíněno klíčníkovi(T4f)
Probírá se stará ruka(T4f)
v prošedlé již dlouhé bradě(T4f)
až se klíčník kojí slovy(T4f)
Kdo pak za to Čí to vina(T4f)
Ovšem kdybych byl měl syna(T4f)
moh jsem míti také vnuka(T4f)
dědice své slávy chlouby(T4f)
Třeskutý zvuk polní trouby(T4f)
zalehne mu náhle v uši(T4f)
Už jsou tady na mou kuši(T4f)
u sta ďasů kde jsou klíče(T4f)
Kápí lysou hlavu chráně(T4f)
rozběhnul se k hradní bráně(T4f)
Tam pan Záviš v čele jízdy(T4f)
úsměvný jak jarní den(T4m)
Starý brachu s třemi hnízdy(T4f)
hotovi jsme teprv jen(T4m)
Věrný Petře mého nebe(T4f)
vydej účet ze své vlády(T4f)
Napomínal jsem já tebe(T4f)
že mi nikdo nesmí na hrad(T4f)
Šibalovské jaly spády(T4f)
klíčníka i mlčí krátko(T4f)
starou hlavu smutně věsí(T4f)
Za mými se stalo zády(T4f)
ale hněv tvůj přec mne děsí(T4f)
Pane hrozná moje vina(T4f)
provinil jsem velmi mnoho(T4f)
Na hradě víc o jednoho(T4f)
roztomilé jezulátko(T4f)
maličkého tvého syna(T4f)
Pousmál se Záviš trochu(T4f)
šťastným okem mrsknul po něm(T4f)
Dobře dobře věrný hochu(T4f)
všechno bude odpuštěno(T4f)
Otočil se s bujným koněm(T4f)
Zajatce jichž smutné věno(T4f)
mělo býti na čakanu(T4f)
propustíte na svobodu(T4f)
v kteroukoli světa stranu(T4f)
nechť jdou A my nyní k hodu(T4f)
Hvězdičky prý okýnka jsou nebe(T5f)
jimiž časem andílkové hledí(T5f)
kde co koho hřeje kde co zebe(T5f)
Nevím zda báj pravdu dí neb nedí(T5f)
Co nám na tom Pravda jistojistá(T5f)
když pan Záviš nejšťastnější z lidí(T5f)
vejít k choti v komnatu se chystá(T5f)
v nebi spor ten ten že málo vidí(T5f)
Rek jenž v palu vášní zimným mrazem(T5f)
v citu bouřích silným dubem býval(T5f)
nyní zádumčivě hledí na zem(T5f)
a snů krásných pozoruje příval(T5f)
Zářní jako v zimním slunci jíní(T5f)
jsou ti snové nejsou beze chladu(T5f)
Ozařují blahem tesknem stíní(T5f)
sladké tuchy probouzejí vnadu(T5f)
Vstoupil za práh za nímž blaha říše(T5f)
Velebný zrak hledá choti lůže(T5f)
Ona spí a jemně lehce dýše(T5f)
Jako v svěžím sněhu rudé růže(T5f)
nach jest po líci se prostíraje(T5f)
Zírá Záviš ve hrudi dech taje(T5f)
Na kolébce pod modravou clonou(T5f)
poklad největší a přec tak malý(T5f)
V sladkém opojení líce tonou(T5f)
šťastnou slzou oko se mu kalí(T5f)
Vánek večerní jak lehce hebce(T5f)
slétá aby neprobudil kvítka(T5f)
tak se schýlil Záviš ku kolébce(T5f)
ku kolébce milostného dítka(T5f)
Luzně snivá krásná je ta báje(T5f)
otcovského blaha něhy štěstí(T5f)
jako skazka o půvabech ráje(T5f)
již v svých upomínkách lidstvo pěstí(T5f)
Světlá je to hvězda zřící v šero(T5f)
perla tiše tkvící moře na dně(T5f)
slabě o ní píše lidské pero(T5f)
lidská ústa mluví o ní chladně(T5f)
Nevypoví člověk co v ní cítí(T5f)
nedolíčí kouzlo její moci(T5f)
Tajná silná jest jak zlaté kvítí(T5f)
na kapradí v svatojanské noci(T5f)
Oko Závišovo úsvit ranní(T5f)
slza v tváři v květu rosa bílá(T5f)
Tiše schyluje se k něžné paní(T5f)
kterou kouzlo krásy obestýlá(T5f)
Jako by byl poslem světla denním(T5f)
ona bohyní té krásy země(T5f)
probouzí ji lehkým polibením(T5f)
celuje a v náruč jímá jemně(T5f)
To jsou ony chvíle v lidském žití(T5f)
jež má člověk pouze za odměnu(T5f)
v neustálém útrap vlnobití(T5f)
které všedních tužeb kal a pěnu(T5f)
na pobřeží našich přání vrhá(T5f)
za to květy snů v hloub zhouby vrhá(T5f)
Když se k němu vine choť a máti(T5f)
když on líbá čelo kadeř líčka(T5f)
u každého nebes okna státi(T5f)
vidíš zvědavého andělíčka(T5f)
Pak pan Záviš na vše strany píše(T5f)
po své milé vlasti do ciziny(T5f)
zve květ všeho panstva chloubu říše(T5f)
na synáčka svého slavné křtiny(T5f)
Letí posel k svaku Ladislavu(T5f)
vzkaz a radostnou mu nesa zprávu(T5f)
jiný kvapí zase k Praze v dáli(T5f)
s tímže vzkazem ku českému králi(T5f)
Splniž prosbu otci blaženému(T5f)
kmotrem budiž králi dítku mému(T5f)
Ladislav král jak to slyší medle(T5f)
s družinou již sedí v zlatém sedle(T5f)
Jen král Václav odpovídá jemu(T5f)
Očekávám Záviši můj tebe(T5f)
Pospol na tak nebezpečné dráze(T5f)
k Svojanovu dorazíme snáze(T5f)
Tak pan Záviš blaha svého nebe(T5f)
leskem korun ozdobiti chtěje(T5f)
k Praze s komonstvem svým na kvap spěje(T5f)
Srdce rozkoší se chvělo blahou(T5f)
když pan Záviš stanul nade Prahou(T5f)
Dávné doby radosti a tuchy(T5f)
vidí kolem míhat se jak duchy(T5f)
Tolik velkých malých upomínek(T5f)
rojí se a splétá v pěkný vínek(T5f)
Jiné myšlénky mu duší blesknou(T5f)
myslí na dítě a na choť tesknou(T5f)
Od ní královně své závoj nese(T5f)
nad nímž srdce radostí se třese(T5f)
Jemněji se vlákna k sobě vinou(T5f)
jemněji než každou pavučinou(T5f)
Jako slunce paprsky jsou v kruhu(T5f)
pohleď na ně a jak bys hleděl v duhu(T5f)
Když pan Záviš v město vjíždí branou(T5f)
ze všad divné tajné šepty vanou(T5f)
Král ho vítá zve ho vlídně k hodu(T5f)
aby na hrad vešel bez průvodu(T5f)
A pan Záviš šťastná dobrá duše(T5f)
jde tak na hrad málo zlého tuše(T5f)
Vystrojeny skvělé kvasy hody(T5f)
hojnost krmí vína jako vody(T5f)
Dvořanové jedí pijí pilně(T5f)
při tom rozmlouvají kratochvilně(T5f)
Jen pán z Dubé má dnes chvíli divnou(T5f)
zamračené rysy jeho líce(T5f)
jaksi divně na Záviše kyvnou(T5f)
němě vážného cos zvěstujíce(T5f)
Záviš v hlučném roji tom a tlumu(T5f)
nepochopil Hynka z Dubé dumu(T5f)
Pojed popil spokojiv se s málem(T5f)
za to víc se bavil s mladým králem(T5f)
Neviděl jak okem zlého skřítka(T5f)
pozírá naň králova choť Jitka(T5f)
Netušil jak hněvu strašná struna(T5f)
chví se v duši biskupčíka Bruna(T5f)
Spokojenost v líci Závišově(T5f)
vtip a poklid v každém jeho slově(T5f)
Náhle královně se dvorně klaní(T5f)
Dovolíš mi královská má paní(T5f)
abych darem poctil milost tvoji(T5f)
Zraky všechněch utkví na závoji(T5f)
Skvostná věru práce pravé divy(T5f)
také neviděli co jsou živi(T5f)
Královna jak na ni zved by kopí(T5f)
ze zlatého křesla se tu vzchopí(T5f)
Věru skvostným obmyslils mne darem(T5f)
jistě utkán kouzel tvojich čarem(T5f)
Tenkráte se mýlíš kouzel mistře(T5f)
poznávám cíl tvého daru bystře(T5f)
Aj mne nedostaneš do svých tenat(T5f)
abych láskou měla šílet stenat(T5f)
Vím že Kunhutu jsi zmámil něžnou(T5f)
a po tom hrál si s Jitkou druhou kněžnou(T5f)
Lituju že jenom jsem se tekla(T5f)
této pavučiny díla pekla(T5f)
V oheň na němž vonná myrha hoří(T5f)
drahocenný závoj hněvně noří(T5f)
Závoj jedním dechem ve chmýr vzplane(T5f)
To jest můj dík za tvůj podar pane(T5f)
Dvořanové hledí udivení(T5f)
Záviš zbled jak krve když v něm není(T5f)
Neděl slova obrátil se rázně(T5f)
a jde bez poklony bez vší bázně(T5f)
Vyjde na nádvoří zavzní rohy(T5f)
devět mužů skočí ze zálohy(T5f)
Devět silných mužů v plné zbrani(T5f)
jak by hnali proti líté sani(T5f)
Proti němu stojí jako mraky(T5f)
výhní hněvu rozpáleny zraky(T5f)
Aj tu jeden zvolá nenadále(T5f)
Záviši jsi vězněm svého krále(T5f)
Marný zápas vydej meč v moc naši(T5f)
Smál se Záviš Nežertujte braši(T5f)
Když však druhý po meči mu skočí(T5f)
divoký blesk jemu šlehne z očí(T5f)
Nezavzněl to hukot po nebesku(T5f)
ani kmitný třpyt to nebyl blesku(T5f)
země duní svítí těžké přilby(T5f)
zápas jak den soudný tady byl by(T5f)
To pan Záviš devíti se brání(T5f)
jeden padá s rozpoltěnou skrání(T5f)
Druhému zbraň chabě na zem klesla(T5f)
kácí se jak loď jež nemá vesla(T5f)
Bil se Záviš jak se reku sluší(T5f)
bil se silným tělem chytrou duší(T5f)
Leč v tom okamžik jej zradil příští(T5f)
jeho meč se v tisíc ždibců tříští(T5f)
Když tu nových oděnců jdou roje(T5f)
stojí sám pan Záviš beze zbroje(T5f)
Znaven zavrávorá jako zpilý(T5f)
a jest zajat spoután bez násilí(T5f)
K Bílé věži rota s ním se béře(T5f)
zapadají za ním od žaláře dvéře(T6f)
Kdo myslí že svou může zváti hroudu(J5f)
jsa pán i červa může zváti k soudu(J5f)
I vyslýchá i soudí radí hrozí(J5f)
a po bok ještě stoupnou soudci mnozí(J5f)
Kdo divil by se že král Václav v hněvu(J5f)
jak soudce zased přísný bez úsměvu(J5f)
Že oko jeho výheň zlosti taví(J5f)
že k Závišovi neúprosně praví(J5f)
Já na otci mém odpouštím ti zrady(J5f)
jen po mé matce vydej zemské hrady(J5f)
Chci právu po tvém nejsem dychtiv zlatu(J5f)
a zdraháš li se v ruce padneš katu(J5f)
Stál Záviš klidně jako krásná socha(J5f)
a dlouhým hledem měřil krále hocha(J5f)
Nic nepřemítej král mu na to vece(J5f)
jsem vladař tvůj a přinutím tě přece(J5f)
Hnul Záviš rukou zařinčela pouta(J5f)
Tu Hynek z Dubé skočí k trůnu z kouta(J5f)
By volný mluvil kdo tě vyved z nouze(J5f)
má právo žádat věc to práva pouze(J5f)
Král pousmál se Rač se mírnit kmete(J5f)
svým pychem k větší přísnosti mne zvete(J5f)
Pryč s vaší pýchou zdrtím vaše vzdory(J5f)
i kdyby velké byly jako hory(J5f)
Pan Hynek zře že marno dráždit lvici(J5f)
vstal králi k nohám hodil rukavici(J5f)
Když pane v erbu nemáš svaté právo(J5f)
tu nevím jak tvé říši bude zdrávo(J5f)
A vyjel z Prahy za ním četná jízda(J5f)
s ním mnozí na své hrady pevná hnízda(J5f)
Pan Záviš v poutech smírně králi radí(J5f)
Jsme chybám přístupnější když jsme mladí(J5f)
Ta zkušenost z mé mysli nevymizí(J5f)
vždyť v mládí též jsem padl v sítě cizí(J5f)
Pych mladistvý mé ruku podal zvůli(J5f)
a na otčiny zkázu plán jsme kuli(J5f)
Co stalo se to praví letopisy(J5f)
leč vedle toho má číst každý kdysi(J5f)
Pan Záviš pozděj napravil své hříchy(J5f)
Dím tobě neboj se té české pýchy(J5f)
Hleď přivít k svému trůnu ku své pleci(J5f)
co Čechové jsou co jsou věrní reci(J5f)
Hleď z českých srdcí pevný štít si skouti(J5f)
ta za průvodce vezmi na své pouti(J5f)
Pryč s ziskuchtivou cizinou pryč s hady(J5f)
Pak vydám tobě pane zemské hrady(J5f)
Pak lépe řečeno je vydám zemi(J5f)
ač matkou tvou vše odkázáno je mi(J5f)
Dnes Čechům jest jich třeba na obranu(J5f)
Zvoň zvolal Václav zvoň si smutnou hranu(J5f)
Však ve svém vladaři se zmýlíš skorem(J5f)
mne neoblomíš takým tvrdým vzdorem(J5f)
Nechť dále černá klenba Bílé věže(J5f)
tvé hrdé mysli vzdor a pýchu střeže(J5f)
Rád ještě někdy padneš na kolena(J5f)
lkát budeš o milost jak chabá žena(J5f)
V klín Bílé věže rota reka vedla(J5f)
v klín jenž se mračí jako jícen pekla(J5f)
Šlo léto podzim zima kolem(J4f)
Pan Záviš v černém klenutí(J4m)
sám se svým vzdorem se svým bolem(J4f)
Král rozkazuje hrozí kolem(J4f)
i mučírnou leč nenutí(J4m)
se Záviš ještě poslechnout(J4m)
a poslouchá jen řinkot pout(J4m)
Zem zvítězila nade mrazem(J4f)
a líce sobě myla v sněhu(J4f)
Tu v dovádivém lehkém běhu(J4f)
v snech rozběhlo se jaro na zem(J4f)
A běží běží nelení(J4m)
kam šlápne všechno zelení(J4m)
kde pootevře snivá očka(J4f)
již usmívá se fijaločka(J4f)
Má na sta luzných tovarů(J4m)
a rozsévá je v rozmaru(J4m)
kol Bílé věže a pak znovu(J4f)
až ku tichému Svojanovu(J4f)
V něm obklopeném tvrzemi(J4m)
v něm bledá žena v hrozné muce(J4f)
své líce myje slzemi(J4m)
a v žalu bílé lomí ruce(J4f)
Když usne synek malý spáč(J4m)
jej matčin kvilný budí pláč(J4m)
když zděšeně se robě budí(J4f)
jej matka vine k svadlé hrudi(J4f)
Kde poupátko mé otce máš(J4m)
Ach neplač malý sirotečku(J4f)
či víš jak smuten osud náš(J4m)
jak tatíčka ti jali v léčku(J4f)
Leč náhle osech vlhký zrak(J4m)
a Jitka vzchopila se k činu(J4f)
Jsem ženou matkou také však(J4m)
a otce musím vrátit synu(J4f)
Svit naděje jí v duši pad(J4m)
i tajně opustila hrad(J4m)
Jen naděj nesla a to děcko(J4f)
co z všeho blaha zbylo všecko(J4f)
I snížila se potupně(J4m)
před králem klesla na stupně(J4m)
a v slzách k němu zvedla dítě(J4f)
Snad tento červík obměkčí tě(J4f)
Tu pánům co jich kolem jest(J4m)
zrak zakalily náhle slze(J4f)
že na vše patří jako v mlze(J4f)
Král novou ještě snová lest(J4m)
Již soucit trhá sílu hrází(J4f)
jež dány lidské vzdornosti(J4m)
Cos paní šeptá v dvornosti(J4m)
a k Závišovi v žalář vchází(J4f)
Slyš Záviši své vášně sílu kroť(J5m)
a pomni na své dítě na svou choť(J5m)
Já pamatuju na ně v noc i den(J5m)
že se mnou jsou mi kouzlí každý sen(J5m)
Své vzdorné mysli zavilosti nech(J5m)
a pomni o své choti úzkostech(J5m)
Nechť slzy v černou noc jí zkalí zrak(J5m)
ví jak jest že se musí státi tak(J5m)
Slyš když ji černé smrti schvátí stín(J5m)
kdo siré dítě přijme na svůj klín(J5m)
Je člověk tady jenom do věku(J5m)
když člověk ne bůh přítel člověku(J5m)
Tvůj popel třeba nebude mu svat(J5m)
a v bídě tebe bude proklínat(J5m)
Nuž potom vždycky možnost ještě jest(J5m)
že doví se co byla otci čest(J5m)
Tvých slibů kluzká studená jest hlať(J5m)
buď splň mou žádost neb se klidně vrať(J5m)
Král odchází a čelo jako noc(J5m)
Můj Záviši ty vůli máš já moc(J5m)
Dál samota tvé vášně sílu kroť(J5m)
Král zmizel chotě nespatřila choť(J5m)
Má láska věčně stejnou známku(J4f)
je věčně stejně silný její stvol(J5m)
jak pravil kdysi krásně apoštol(J5m)
Proč bála by se pout a zámků(J4f)
Je ticho jako v pustém chrámku(J4f)
a truchlý smutek rozprostřen je kol(J5m)
vždyť měsíc v bledost všechno líče(J4f)
tak chladně hledí v slzný lidstva dol(J5m)
Teď rachotily v zámku klíče(J4f)
Věž Bílá dokořán jest otevřena(J5f)
To lepá krásná Závišova žena(J5f)
již ukojivši zlatem chtíče(J4f)
a lakotu jež chotě střeže(J4f)
jak stín se táhne klenbou věže(J4f)
Jak silná ó jak mohutná jsi touho(J5f)
by na svobodě byl již za nedlouho(J5f)
Jak jásavá jí píseň v duši zvučí(J5f)
Jak šílená mu padá do náručí(J5f)
Jsem zase na vždy věčně tvoje(J4f)
Pan Záviš cítě blaha zdroje(J4f)
se zalek blížícího boje(J4f)
Jej zapřísahat věčným blahem budou(J5f)
rty její věčným klidem zaklínati(J5f)
Čest velí zůstati kde žalář nudou(J5f)
jej strašnou rozumu co nejdřív zbaví(J5f)
neb hladomorny pojme jícen tmavý(J5f)
neb záhy přijdou nelitostní kati(J5f)
a na šij zvednou širočinu rudou(J5f)
A půjde li s ní Svoboden je na vždy(J5f)
a na cti svojí dopustí se vraždy(J5f)
O Jitko Jitko zalkal v strašném žasu(J5f)
Pak uchopil tu vyhublou a chudou(J5f)
a něžnou ručku její ručku jemnou(J5f)
jak šílený ji líbal objal v pasu(J5f)
to štíhlé tělo rty se tekly čela(J5f)
Ni slova Neměl pro to štěstí hlasu(J5f)
A dráhně dráhně uplynulo času(J5f)
než Jitka děla Záviši pojď se mnou(J5f)
Jak strašná propast před nimi by zela(J5f)
a slova její vánkem byla nad ní(J5f)
Jen studeného vzduchu rtové chladní(J5f)
jich čela celovali v tomto hrobě(J5f)
Leč Záviš neopouštěl kobku temnou(J5f)
Proč váháš mluví bledá Jitka tklivě(J5f)
či nechceš vidět naše malé robě(J5f)
jak na svět hledí modrým očkem snivě(J5f)
jak líčka jeho kvetou nad poupata(J5f)
jak za radosti tleská ručičkama(J5f)
jak za žalosti pláče Tata tata(J5f)
a ke mně tulí se a lkaje Mama(J5f)
Proč váháš Ztraceni jsme okamžikem(J5f)
Já odhodlána ke vší oběti(J5m)
já žena v boji s hrozných útrap šikem(J5f)
běd na mne sype se jak šípů deště(J5f)
on rozmýšlí se bože váhá ještě(J5f)
on má li otcem býti roběti(J5m)
Zrak její jako lvici zaplál znáhla(J5f)
když v skok se chystá po svých mláďat vrahu(J5f)
A již již silou obrovskou jej táhla(J5f)
a vlekla jej až ku žaláře prahu(J5f)
Zde síla opustila její páže(J5f)
Jen hlasem hrobovým se ještě táže(J5f)
Ty nechceš Záviši můj mému blahu(J5f)
Ty nevíš co ti láska k synu káže(J5f)
On mlčí strašné rozpaky jej mučí(J5f)
Jak bystřina když s hor se řítí svahu(J5f)
když letí rychleji než střela ručí(J5f)
tak náhle strašným jekem hlas jí zvučí(J5f)
Hanebný lháři nechceš tedy za mnou(J5f)
Ó zůstaň zůstaň tady nešťastníku(J5f)
Již proklínám vši tvoji lásku klamnou(J5f)
i polibky jež na mém čele zebou(J5f)
a rázem konec učinit chci všemu(J5f)
V okamžik dýku tasí z roucha lemu(J5f)
Jen s těží ruku zachytil a dýku(J5f)
a zašept Ustaň Jitko já jdu s tebou(J5f)
Krok jenom učinili ze žaláře(J5f)
V tom červenavá pochodňová záře(J5f)
jim šlehne v oči v kvap se blíží vstříc(J5m)
Jdou nové stráže Bědným spásy není(J5f)
I vzkřikla strašně Jitka klesajíc(J5m)
a dýka zazvonila na kamení(J5f)
Stál Záviš němě v neskonalém bolu(J5f)
zřel na ni jako na zlomený květ(J5m)
Zda patří na živou či na mrtvolu(J5f)
Stráž přikvapila odvlekla jej zpět(J5m)
Když samoten byl tmy jen stály kol(J5m)
tu jako děsně rozlícený šakal(J5f)
jej přepad netušeně krutý bol(J5m)
rval pouta šílil zemdlen v posled plakal(J5f)
Tu chvěly se ty stěny temné kouty(J5f)
mráz pronikal i kamením i pouty(J5f)
Vždyť slza muže strašnou bude vždycky(J5f)
Z té nejmenší duch roste gigantický(J5f)
kam kročí tam již neporoste tráva(J5f)
kam hledne tamo strom se nezelená(J5f)
buď pomsty uchopí štít nebo práva(J5f)
Kdo vynutil ji potom v bědách stená(J5f)
Šlo léto podzim zima kolem(J4f)
Pan Záviš v černém klenutí(J4m)
sám ještě se svým vzdorem bolem(J4f)
Král káže radí hrozí kolem(J4f)
i mučírnou leč nenutí(J4m)
se Záviš ještě poslechnout(J4m)
a poslouchá jen řinkot pout(J4m)
Šli dnové kolem jeho věže(J4f)
jak myšlénky jež bez otěže(J4f)
se táhnou širou ducha stepí(J4f)
Šly noční stíny jako zakuklenci(J5f)
jichž příšerný zjev velkolepý(J4f)
tě leká hrozí děsí straší(J4f)
Kol táhly divé větry pěli ptenci(J5f)
a řvaly bouře hučel hrom(J4m)
až dostaly se na nejzazší(J4f)
kraj obzoru kde slábla síla jejich(J5f)
Když mračný podzim kráčel po alejích(J5f)
a v žasu chvěl se každý strom(J4m)
tu někdy zrezavělou mříží(J4f)
pad svadlý lístek kde se hříží(J4f)
v dum vlny smutný Záviš Lístku zjev(J5m)
mu vypráví jak hynou vadnou(J4f)
tam venku jeho četní bratři(J4f)
V železná pouta ukovaný lev(J5m)
naslouchá v zamyšlení patří(J4f)
a v slzách na zem vlhkou chladnou(J4f)
a myslí na skon na záhubu(J4f)
Vždyť na mohutném silném dubu(J4f)
snů přání tužeb vůle nadějí(J5m)
list po lístečku vadne hyne zmírá(J5f)
rej s nimi divé větry svádějí(J5m)
že každá haluz bude záhy sirá(J5f)
Co myšlének kdy lidskou myslí(J4f)
kdo pozoroval proletat(J4m)
duch o čem kdy snil neodvislý(J4f)
co vězeň sní jsa v pouta spjat(J4m)
vše poznal Záviš za ty doby(J4f)
Jak na studené mrtvých lůže(J4f)
na omšelé a nízké hroby(J4f)
kdys padá svěží lístek růže(J4f)
tak zaletuje k němu touhy květ(J5m)
by volně opustit moh kobku dusnou(J5f)
a chvíli pozorovat kraj a svět(J5m)
než slunce zlaté za hor zajde lemy(J5f)
než červánkové na hor štítech usnou(J5f)
snů anděl unavenou uspí zemi(J5f)
Rád potom semo by se vrátil zpět(J5m)
kde světlý anděl těchto vzpomnění(J5m)
noc každou v jasný den mu promění(J5m)
Pak úzkosti had ještěr zoufalosti(J5f)
se nesmí k němu svíjet v kotoučích(J5m)
ni pout už nebude mu slýchat smích(J5m)
při němžto stydne krev a mrazí v kosti(J5f)
Zlý dravec upomínek hltavě(J5m)
jenž jím se živí prchne zmámen(J4f)
Žal náhle zmizí jako kámen(J4f)
když v klín jej hodíš víle Vltavě(J5m)
Podobných stesků rotu neveselou(J5f)
den za dnem viděl táhnout černou celou(J5f)
že stálá myšlének to byla bouře(J5f)
Duch stále proti nim se stavěl k vzpouře(J5f)
jak v skály blesk v ně bije bez ustání(J5f)
je trhá jako silný vichr mračna(J5f)
Jak dlouho duše jeho klidu lačna(J5f)
jak často v zápasu již skoro smrtelném(J6m)
pot studený mu kane s bledých skrání(J5f)
když hrozných pochyb hrozný přepadá jej tém(J6m)
A náhle duch se vzchopí Lev to hřivou(J5f)
jenž pozatřese všechnu střádá tíseň(J5f)
a všechnu bolest chabou zimomřivou(J5f)
Již pochyb zoufalosti láme mříže(J5f)
pout necítí a nezná jejich tíže(J5f)
již vyletuje v prostor beze hrází(J5f)
a na divoké cestě doprovází(J5f)
jej mohutná a vášně plná píseň(J5f)
Ta píseň Jeho Někdy rovna supu(J5f)
jenž rozhlédá se po krvavém lupu(J5f)
a v letu o spár sobě brousí spár(J5m)
a někdy zemdlená se vleče v dáli(J5f)
to lev je jenž jsa znaven chor a stár(J5m)
se uchyluje mezi pusté skály(J5f)
by nikým nezřen dokonal tu žití běh(J6m)
A jindy zas je tichá tklivá plná něh(J6m)
jak první píseň malých skřivánků(J5m)
jak povzdech stromů večer při vánku(J5m)
když sobě vypravují luzným zjevem vil(J6m)
kde který jinoch zaveden a sveden byl(J6m)
Nechť písně té jek divý dravý(J4f)
nechť ohlas smutně usmívavý(J4f)
se ozve z Bílé věže hloubi(J4f)
lid jdoucí kolem kroky staví(J4f)
Jej lítost jímá v pospas zhouby(J4f)
že vydán taký slavný bohatýr(J5m)
Tu mnohý v zamyšlení k věži sedá(J5f)
a poslouchá těch divných zvuků vír(J5m)
a rozechvěním mnohá líc již bledá(J5f)
a hněvem nejedna se chvěje ruka(J5f)
Jde sestaralý přihrbený děd(J5m)
i poučuje zdiveného vnuka(J5f)
že český pán to Záviš tamo pěje(J5f)
co zakusil a vytrpěl již běd(J5m)
Jdou jiní obdivovat čaroděje(J5f)
jenž všecko ví a umí všechno zná(J5m)
a kdyby jenom měl chuť a měl vůli(J5f)
že jistě může vyletěti z důli(J5f)
a na svobodu jako plaché ptáče(J5f)
V podvečer plaše jako motýl bílý(J5f)
se mihne děva stane u věže(J5m)
Když Závišova píseň rozekvílí(J5f)
se nocí srdéčko jí také pláče(J5f)
krev k nachovým se líčkám rychle valí(J5f)
když slyší tesknou píseň o skřivánku(J5f)
jen kdyby pérce měla žlutou blánku(J5f)
Již oko se jí vlhkou slzou kalí(J5f)
Jak neplakati Vždyť je také sirá(J5f)
Hoch zmilitký jí zmizel nenadále(J5f)
a zašel kde voj panstvo z Růže sbírá(J5f)
by pokořilo ukrutného krále(J5f)
a pýchu potrestalo jeho mládí(J5f)
Boj o Záviše české panstvo s králem svádí(J6f)
Že číš hněvu zášti mezi králem(T5f)
mezi panstvem jest již vrchovatá(T5f)
že již skoro překypuje málem(T5f)
vypráví si o tom hrad i chata(T5f)
Již král Václav volá svého kata(T5f)
aby Závišovi srazil hlavu(T5f)
Lid se kupí přede hradní vrata(T5f)
divné řeči pronášeny v davu(T5f)
Náhle jezdec mezi zástup vrazí(T5f)
Ustupujte s cesty zpátky drazí(T5f)
Ostrou dýku s velkým pergamenem(T5f)
zatknul do vrat a již letem mizí(T5f)
jak by prchal s uloupeným plenem(T5f)
Zná ho někdo Je to jezdec cizí(T5f)
V žasu čte král Zde list odpovědný(T5f)
posílá ti české panstvo králi(T5f)
válku s ním boj krutý déle má li(T5f)
ještě býti vězněn Záviš bědný(T5f)
Jdeme na tvé hrady na tvé zboží(T5f)
počínaje dnešním kuropěním(T5f)
nejsi životem jist ani jměním(T5f)
Meč a oštěp mezi nás se vloží(T5f)
Tehdy rozlítil se Václav krutě(T5f)
a již rozhoduje o pokutě(T5f)
Vida jak jsou páni pyšni chlubni(T5f)
Mistře Závišovi hlavu srubni(T5f)
Poneseme od hradu ji k hradu(T5f)
ať zří jak znám trestat pych a zradu(T5f)
Když ji spatří se zbujného sídla(T5f)
rázem spadnou jejich pýše křídla(T5f)
Jde kat v cestu vstoup mu dvořan jeden(T5f)
Králi myslím že jsi v omyl sveden(T5f)
Škoda Závišovy hlavy katu(T5f)
věru stojí ještě za výplatu(T5f)
Věru také pohledati musí(T5f)
ne snad pro ten spanilý vlas rusý(T5f)
ale pro ten její rozum zdravý(T5f)
Proto slyš co věrný sluha praví(T5f)
Živého veď ode hradu k hradu(T5f)
brány otevrou ti bez odkladu(T5f)
Jsou to nepřátelé četní mnozí(T5f)
maloučko se tvého hněvu hrozí(T5f)
Ale jestli povíš V moci vaší(T5f)
Závišův jest osud vaše vzdání(T5f)
před krutou jej smrtí jenom chrání(T5f)
koho tato slova neodstraší(T5f)
Brány otevrou ti bez odkladu(T5f)
Proto veď jej ode hradu k hradu(T5f)
Sotva spatřil zase nivu zkvetlou(T5f)
poznal Záviš že svých bratří metlou(T5f)
Přiveden je před hrad V moci vaší(T5f)
Závišův je osud vaše vzdání(T5f)
před krutou jej smrtí jenom chrání(T5f)
Koho tato slova nezastraší(T5f)
Dobyt Krumlov Hradiště tak snadně(T5f)
a již Hluboké tu hradby trojí(T5f)
jak tři obři neustupně chladně(T5f)
proti voji Václavovu stojí(T5f)
Pana bratra vedeme ti Vítku(T5f)
kmene tvého nejzdárnější snítku(T5f)
Rychle otevř brány svého hradu(T5f)
nebo srubnem hlavu bez odkladu(T5f)
Odpovídá Vítek s tvrdé hradby(T5f)
Bláhový kdo v takou léčku pad by(T5f)
Co si myslíš roto toto pravíc(T5f)
Závišova hlava stojí za víc(T5f)
Udeřte si jenom na mé brány(T5f)
věru dovedu se bíti s pány(T5f)
Z ležení zas letí povel k hradu(T5f)
Vítku otevř brány bez odkladu(T5f)
Neotevru také zpupné chase(T5f)
odpověděl odpovídá zase(T5f)
Na lešení se Závišem nyní(T5f)
dí král jak zní rozkaz vojsko činí(T5f)
Smutně srdce umíráčku bije(T5f)
ruce spjaty obnažena šíje(T5f)
V posled Záviš pohled v známých tlupu(T5f)
Hlava oddělena ode trupu(T5f)
Zaplakal tu Václav schvácen bolem(T5f)
na sta statných pánů slzí kolem(T5f)
Panské slzy záhy usychají(T5f)
Lid však plakal veřejně i v taji(T5f)
plakal pro Záviše neustále(T5f)
déle plakal než li pro Václava krále(T6f)