Polní kvítí.

Adolf Heyduk

Polní kvítí.
Mám polní květy rád. Zda v hrobu prsť jich někdo pro mne přinese jen hrsť, bych ucítil, že nebe krásou hoří, a jaro směje se a divy tvoří? Či bez těch květů zůstane můj hrob? Jen o hrst žebřu prostičkých těch zdob; pak k nohám hloh a lípu k hlavám dejte a zpěvným ptákům hnízda vít v nich přejte. Až z lázně jitra stoupne slunce zjev a v jeho záři ptactvo zladí zpěv, i já ty písně uslyším snad v hrobě a tajně stisknu ruce vaše obě. – 21