V ŠACHY.
1464.
Král Jiří mysl pochmurnou
si rudým jasní vínem,
zlou ráno přinesli mu zvěst
pan Kostka s Viktorinem.
I přechází a nemluví
a sedá, k sluze pravě:
„Jdi, chce-li v šachy hrát můj host
pan biskup z Vratislavě!“
A hráli. – Nemůž k předu král
a vázne: „Ej, den klatý!
Víc na mne, Košte, dotíráš,
než Pius, otec svatý!
94
Tvůj biskup běhá sem i tam,
již zrejdil všecka pole,
dnes, věru, prchám napořád
jak Sigmund z Nikopole.
Vždy nějakou mi strojí past
ten nájezdník tvůj s mitrou,
tu zjevně, tamo úskokem,
tu s úlisnou a chytrou.
Vždy láká mne, vždy nadbíhá
a klame povždy stejně,
jak činil ondy otec tvůj,
pan Oldřich na Mejdštejně!
Tak obehnán jsem nebýval
snad v žádné ještě seči –
již zase křižuje mi plán
a nutí mne k své léči.“
„Ba vázneš, pane, tu i tam,
již drábstvo mé tě víže...“
Však nedohráli; do komnat
všel Minstrberský kníže.
„Slyš, otče, nový Říma pych
zas celou Prahou třese,
95
pan legát Rudolf do bran vjel
a v bulle kletbu nese.
Zas jakýs nový pergamen,
jenž českou volnost váže,
jímž v Tiberský prý Babylon
ti papež jíti káže.
Před Prahou v černém hnízdě kdes
ti ptáčkové se sjeli,
co nesou, církve advokát
jim slátal, Baroncelli.
Zve ovcí tě v tom prašivou,
však znáš, jak hlupák žvaní
a slintá vším, co na jazyk
jed přináší mu maní.
Dnes večer ještě přijde k nám,
ten legát církve Páně
a Dürster s ním a Tempelfeld:
sup bradák, výr a káně!“
„Nuž, Viktorine, Kostko, spěš,
ať hosti přivítáme,
a pravdě zrak než vyklinou,
v klec pěkné ptáky dáme.
96
Ty, pane Jošte, prozatím
pij mělnické, to tráví,
a pro tlusté to pravý lék;
pij na své i mé zdraví.
Neb zbožně jiným pro příklad
se modli z breviáře,
vždyť, Řím co páše na Češích,
víš od Landy už lháře!“
A šel. – Pan legát králi vstříc
jel z malostranské věže...
„Aj, co mi neseš, pane, mluv?“
„Viz, bullu od papeže!
V ní kletba blesků pekelných
a sirnatého dýmu,
ty stihnou tě a celou zem,
když nevrátíš se k Římu!“
Král Jiří vážnou mračí tvář:
„Aj, pěkné to jsou zvěsti!“
a Kostka: „Mám snad polehtat
je mečem, jejž mám v pěsti?
Ó, svatý Jene Kostnický!
Kdo vládcem v české říši?
97
Má Jiří král snad vykonat,
co Eugubové píší?
Dřív Piův Fantin utrhač
jen hlavu zhanil naši,
teď chabý Pavel bullou nám
už všecky země straší! –
Či máte ďábla kanclířem,
že neřest vám je svata?
Vždyť zrušili jste přísahu
a vzali kompaktáta!
Svěř legáta mi, pane můj,
jenž k nám jak had se plíží!...“
A statný Kostka pohněván
na římské posly shlíží.
„Ó, přenech mi je, pane můj,
svou hlavou tobě ručím,
když jedné ctnosti církevní
těch kněží nevyučím.
Věř, v pokoře je vycvičím,
snad také trochu v postu!“
Král usmál se a hlavou kýv’
a domů spěchal s mostu.
98
„Nuž, páni!“ Kostka na to zas,
„ten závitek svůj sníte,
a ne-li, dobrá, zde je most,
zpod Vltava, jak víte.
Buď jíst, buď pít! S tou bullou zpět
vás nepustíme domů,
tož rozdělte si pergamen
a rudou pečeť k tomu!
A snězte motouz s pozlátkem,
kde schránka z cínu visí,
by nemusily hlodat je
i vás snad vodní krysy.
Spěš, rudý legáte, už spěš,
a vy dva černí, s chutí,
nač talířův a nožů vám
a vidlic k nabodnutí?
A hodláte-li připíjet,
hle, Vltava jak čista!
Leč s bullou nepustím vás dál,
to věřte dozajista!“
I zachvěl posly náhlý strach,
hned každý něco béře
99
a všickni jako při hodech
se dali do večeře.
A tužili se zas a zas,
víc, nežli děti světské,
jak kdyby jedli murény
a pili ,Orvietské’.
Nic naplat vzpírání a hněv
při nádherném tom stolu,
kdo nechtěl, pod most Viktorín
mu ukazoval dolů.
I pojídali... Zaplať Bůh!
Už bully na kahánku,
pan legát pečeť červenou,
ti druzí snědli schránku.
A požito a zažito –
Zle rudé tváře zbledly;
ký div, vždyť síru pekelnou
a černou smolu jedli!
Zkad přišli, pospíchali zpět.
až Vratislav je skryla;
100
nic nezbylo z těch jejich bull,
jen v lidu pověst zbyla*). –
Jošt zatím popíjel a král,
když vrátil se, děl: „Brachu,
tvůj nájezdník mně chystal past,
teď táhnu já – jsi v šachu!
To jediný byl ještě tah.
Dost! Ted hněv spláknem vínem...“
A smál se biskup, smál se král
i Kostka s Viktorínem.
___
*) Podobně vypravuje se o panu Vokovi z Rožmberka
a poslech císařských.
101