Národu.
Bůh žehnej nadšené Tvé davy,
můj národe, vždy obětavý,
jenž za své řeči majestát
a za své vlasti vznik a slávu
pln pýchy šel jsi na popravu,
vždy hotov za ni život dát.
Bůh žehnej síle Tvého rodu
i práci Tvé i znoje brodu,
jejž v brázdy zaorává pluh;
Bůh žehnej jaré mysli vzletu,
dej věčnosť písním Tvého retu
a zdar, jímž ramen sval by tuh‘.
Dej jasné blesky do Tvých zrakův,
a každé mysli křídla ptákův,
již pevně v slunce noří zor,
stín učiň z postav našich katů,
změň ve chrám krásy každou chatu
a v bohatýry kmeny hor.
Vzbuď v každém srdci, v každém rodě
žár ku pravdě a ku svobodě,
a na porobu svatý hněv,
a ve ztuhlých juž ňadrech robů
nech vypučeti v pravou dobu
zas růže lásky jako krev.
17