Naší naději.
Jak zralý klas v hruď matky země setý
k vám ukláním se dnes, vy outlé květy,
z nichž na skráň vlasti, kde teď bují hloží,
čas bohdá vínek krásných činů složí.
I zřím vás duší růst a kvésti tváří;
zrak zadumán v kraj milých tužeb září,
sny krouží kolem hlav včel zlatým rojem,
a srdce buší v prsa síly zdrojem.
Když zírám na vás, mladí bohatýři,
jak čelo klene se a prsa šíří,
jak tuhne paž, a hvězdou zrak se jasní,
jste každý zvlášť mi jara vonnou básní.
Jak luzně kyne z rudých poupat retů
ta česká mluva plna svěžích květů,
ten krásy proud, ten skvostný pohár léku,
a choral práv a hymnus sladkých vděků!
26
Nuž proputujte každý dům a pole,
vy naší slávy mladí apoštolé,
a zbuďte vše, co jato spánku tíhou,
své mysli perutí a činů knihou.
Ó zbuďte lid a plašte bludu mraky,
by ve svůj ráj, jenž střežen hněvu draky
a meči katův, šťasten přišel zpátky
a sourozenci byly hrad a chatky.
Co činu orlům nedaří se více,
to učiň myslí vašich holubice;
a vsaďte pak, až zloba křídla schlípí,
na osamělý hrob můj snítku lípy.
27