Naší naději.

Naší naději.
Jak zralý klas v hruď matky země setý k vám ukláním se dnes, vy outlé květy, z nichž na skráň vlasti, kde teď bují hloží, čas bohdá vínek krásných činů složí. I zřím vás duší růst a kvésti tváří; zrak zadumán v kraj milých tužeb září, sny krouží kolem hlav včel zlatým rojem, a srdce buší v prsa síly zdrojem. Když zírám na vás, mladí bohatýři, jak čelo klene se a prsa šíří, jak tuhne paž, a hvězdou zrak se jasní, jste každý zvlášť mi jara vonnou básní. Jak luzně kyne z rudých poupat retů ta česká mluva plna svěžích květů, ten krásy proud, ten skvostný pohár léku, a choral práv a hymnus sladkých vděků! 26 Nuž proputujte každý dům a pole, vy naší slávy mladí apoštolé, a zbuďte vše, co jato spánku tíhou, své mysli perutí a činů knihou. Ó zbuďte lid a plašte bludu mraky, by ve svůj ráj, jenž střežen hněvu draky a meči katův, šťasten přišel zpátky a sourozenci byly hrad a chatky. Co činu orlům nedaří se více, to učiň myslí vašich holubice; a vsaďte pak, až zloba křídla schlípí, na osamělý hrob můj snítku lípy. 27