Česká řeč.

Adolf Heyduk

Česká řeč.
Svatá česká řeči, růže plná něh, blažen, koho léčí kouzelný tvůj dech; šťasten, komu v hrudi zdroj tvých krás se budí nebes drahou mléči, proudem krasším všech. Svatá česká řeči, tvůj posvátný zjev v každém nebezpečí střehl českou krev; komu žalno v duši, ku zpěvu ho vzruší něha tvá, nechť meči vrahů tře jej hněv! Svatá česká řeči, slovo tvoje lép‘ Pánu Bohu vděčí, než hluk modliteb; víc tvůj výkřik chová nežli prorokova věštba: „V nové seči spadne pýše leb!“ 39 Svatá česká řeči, hvězdo lepších dob, slávy podváděči nestrhnou tě v hrob; Kristem vstaneš tiše do oblačné výše, pak nechť v prachu klečí hrozící ti rob! Svatá česká řeči, vše tvůj povznes‘ duch od krále až k žneči, který seče luh; nechať v prsa vrazi oštěpy nám vrazí, nad ně přece větší chránící nás Bůh! 40