Zadumaná pověsť.

Adolf Heyduk

Zadumaná pověsť.
Sedí Pověsť s dumnou skrání v pošumavském hvozdu, nemůže ji vzbudit ani jarní píseň drozdů, ani v zimě úpěnlivý pokřik křivonosky, stále zří ten pohled tklivý na pracheňské trosky. Sedí smutně zamyšlena v starých jedlí davu, zří, kde Prácheň opuštěná k nebi vznáší hlavu; snad se modlí k trůnu Páně slavná Pověsť naše za Žižkovu paž a skráně z Husi Mikuláše. Modli se jen, Zvěsti milá, za lid rodné zemi, by ho věčnosť ochránila svými perutěmi; modli se, by ve zlé chvíli dal nám Pán Bůh těchy; bychom jako ondy byli Slovany a Čechy! 78