Zadumaná pověsť.

Adolf Heyduk

Sedí Pověsť s dumnou skrání v pošumavském hvozdu, nemůže ji vzbudit ani jarní píseň drozdů, ani v zimě úpěnlivý pokřik křivonosky, stále zří ten pohled tklivý na pracheňské trosky. Sedí smutně zamyšlena v starých jedlí davu, zří, kde Prácheň opuštěná k nebi vznáší hlavu; snad se modlí k trůnu Páně slavná Pověsť naše za Žižkovu paž a skráně z Husi Mikuláše. Modli se jen, Zvěsti milá, za lid rodné zemi, by ho věčnosť ochránila svými perutěmi; modli se, by ve zlé chvíli dal nám Pán Bůh těchy; bychom jako ondy byli Slovany a Čechy!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

810. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. umlklé zdroje (Stanislav Kostka Neumann)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. Věrní pěvci. (Adolf Heyduk)
  6. NÁŠ PÍSNIČKÁŘ. (Vítězslav Hálek)
  7. Co píseň jest... (Adolf Heyduk)
  8. Děvuška z hor. (Adolf Heyduk)
  9. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  10. LIII. Kraj beze zvuku, sněhem kvete, (Vítězslav Hálek)