K práci, k lásce!

Adolf Heyduk

K práci, k lásce!
To nejde jaro, to jde zima k nám... jak, ještě zima? Dost jí v lebce mám a dosti je jí kolem vrchovatě, chci jaro, jež si vykračuje v zlatě. Však nechci pro sebe ten jeho svit, chci pro rodný jej kraj a český lid, by sobě sám a potomkům, svým dětem, zas mohl čela ovíjeti květem. Vždyť čas, jenž v rudých stopách hrůzy prch‘, kde který byl, květ z českých skrání strh‘, ó Bože můj, hle, jak ta tvář je bledá – a nové růže posud marně hledá. Však hlavu vzhůru! bděme, střezme zem a najdem růže své, nechť pod sněhem, jíchž vůně všem zas věčného dá mládí, jen pracujme a mějme se víc rádi! 108