K práci, k lásce!

Adolf Heyduk

To nejde jaro, to jde zima k nám... jak, ještě zima? Dost jí v lebce mám a dosti je jí kolem vrchovatě, chci jaro, jež si vykračuje v zlatě. Však nechci pro sebe ten jeho svit, chci pro rodný jej kraj a český lid, by sobě sám a potomkům, svým dětem, zas mohl čela ovíjeti květem. Vždyť čas, jenž v rudých stopách hrůzy prch‘, kde který byl, květ z českých skrání strh‘, ó Bože můj, hle, jak ta tvář je bledá – a nové růže posud marně hledá. Však hlavu vzhůru! bděme, střezme zem a najdem růže své, nechť pod sněhem, jíchž vůně všem zas věčného dá mládí, jen pracujme a mějme se víc rádi!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

210. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DOUFÁNÍ. (Alois Škampa)
  2. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  3. Přítel Podzim. (Zikmund Winter)
  4. Poslední bouř. (Jaroslav Vrchlický)
  5. S BOHEM (Otokar Fischer)
  6. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  7. Nespokojená. (Simeon Karel Macháček)
  8. Našemu žití. (Adolf Brabec)
  9. VESNA A LÁSKA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SKLIZNĚ RŮŽÍ A HROZNŮ. (Antonín Sova)