SKLIZNĚ RŮŽÍ A HROZNŮ.

Antonín Sova

Můj den plál v jaře čistou zelení a mnohé plaché ženy zněl tam krok a tisíc z radostí orosených slok... Jak každé dmul se první touhou prs, vsadily všecky v sad můj růží trs a čekaly, zda vzejde ve snění... A přátelé mí byli sadaři. Sta křů a stromů vsadili a rév... Teď po rocích a podzimech, kdy krev a zlato tryská z listí žlutého, kdy všecko zrá, jak z bronzu zkutého když všecko sluncem plá a zazáří, hle, pozdní růže, hrozny dozrají mi z přátelství a lásky přesladké. Je právě čas. A v chvíli překrátké já vezmu je, neb samy tíhou svou do trávy zrosené mi u nohou voníce rozloučením, spadají...

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

60. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAVÁTÉ STEZKY (Jaroslav Vrchlický)
  2. 3. Stojí lípa na zeleném luze, (Jan Kollár)
  3. TŘICETILETÁ. (Karel Červinka)
  4. Jak plavá broskev – (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Růžové listí. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VZPOMÍNKY. (František Soldan)
  7. Úvodem. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Podzimní. (Milan Fučík)
  9. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PŘIŠLA JESEŇ. (Jaroslav Vrchlický)