Oloupená.

Adolf Heyduk

Oloupená.
Matko vlasti, mně až k pláči, zle tě zloba stiská; zármutkem se nebe mračí, pláčem tone víska; nikde těchy, nikde síly, úrodou tvou dravci ztyli zdaleka i blízka. Spílali ti, haněli tě, dříve než tě znali; po zbojnicku: dravě, lítě v hlavu tebe ťali; skvost i řízu zlatotkanou v pohrdání vrhli stranou, žezlo z ruky vzali. Jazyk rvali záštím syti, řkouce: „Ejhle, němá!“ Srdce z ňader vyrvali ti díce: „Srdce nemá!“ Slunné oči vypíchali: „Vizte, slepá,“ zajásali, „zrakoma oběma!“ 71 Když ti údy porubali, děli: „Hle, jak chromá! nemůž‘ dále o krok malý, vždy a vždy je doma!“ – Prosta těchy, prosta spásy žalovati nemohla jsi ubledlýma rtoma. Když tě o šat oloupili, vedli v divém chvatu ven a děli: „Lide milý, viz ji prostu šatu! Žebračka to nestydatá, sama do záhuby chvátá, dáváme ji katu!“ Pozor, nepřátelé krutí, Bůh má divné svody, z hor vyteče zdrojnou chutí lék živoucí vody; pak jak rytíř ve pohádce vše vrátíme drahé matce; marné vaše shody. 72
Básně v knize Šípy a paprsky:
  1. Co zpívat?
  2. Vlasti.
  3. Jedno nebe, jedna vlasť.
  4. Národu.
  5. Českému severu.
  6. Praze.
  7. Naší naději.
  8. Českým dědinám.
  9. Vltavě.
  10. Vískám jihu.
  11. Česká řeč.
  12. České písni.
  13. Pošumaví.
  14. Trosky Šumavské.
  15. Do knihy na Ryzemburku.
  16. Poslání na Slovensko.
  17. Na obranu mateřštiny.
  18. Nové písně.
  19. Zlý čas.
  20. Chorá sláva.
  21. Výstraha.
  22. Píseň českých žen.
  23. Vědomí.
  24. Vše hyne.
  25. Oloupená.
  26. Hrdin dědicové.
  27. Při čtení dějin z doby pobělohorské.
  28. Lev dřímá.
  29. Odkazy.
  30. U Domažlic.
  31. Zadumaná pověsť.
  32. Upír.
  33. Jindy a nyní.
  34. Písni.
  35. Mlhy.
  36. Kde domov můj
  37. Hej, Slované!
  38. U Domažlic.
  39. Česká hotovosť.
  40. Při novém roku.
  41. Vyznání.
  42. Nepřátelům.
  43. K práci, k lásce!
  44. České zpěvy.
  45. České klenoty.
  46. Zákopníkům přenárodnění.
  47. V paprscích myšlének uzrává čin!
  48. Vyzvání.