Výstraha.

Adolf Heyduk

Výstraha.
O českém lidu nepřítel lež hlásá do širého světa, a vše je zášť, co pověděl, a lotří podlosť každá věta. Jak hroznýš ptáky okem zlým květ lidu – děti – rve a ničí, a chabosť v mysl nutí jim a ve hruď srdce trpasličí. Aj, znáte onen hadí zrak a rabského lesť odrodilce, jenž jarmo klade na váš znak a dýku bodá v hruď kraj jilce! Však slyšte, svatý úkryt znám, kde schovati rod i statky, by nestihl jich dravčí mam: toť zlaté srdce české matky! Tam skryty buďte vlasť i lid, sic zpustne vše – i vaše hroby, z nichž unikne vám mír a klid, že rod jste hnali do poroby. 63 Tam veďte jej, kde zvučí zpěv a vašich otcův mluva svatá; kdož chtěl by zaprodat svou krev a nutit děti pod meč kata? Ó slyšte vroucích ňader ruch: své děti zachovejte vlasti, sic zavrhne vás věčný Bůh a skácí hanby do propasti! Hrd na řeč otců každý stůj; jen ten můž‘ národ v slávě růsti, jenž ctí a hlídá jazyk svůj a práv svých dbá a neopustí! 64