U Domažlic.

Adolf Heyduk

U Domažlic.
Jiskry českých mečů, jiskry české síly pěkně u Domažlic zlobě posvítily. Věrni svému rodu, věrni svému slovu na útěk jsme hnali chásku Albrechtovu. Albrechtova cháska zrádně k nám se vlekla, ale česká svornosť meče do ní vsekla. Zaúpěla krutosť; hlavy padly na zem; sta jich český sedlák srubnul jedním rázem. Hoj, kterak se chvěli na duši i líci zpupní Goliáši: krotcí trpaslíci. Dusiliť se všickni i s klnoucím Římem z hranic u Kostnice valícím se dýmem. Jako bídák chorý svět se svíjel v šíři; v halenách jsme byli tenkrát bohatýři. V skalná svoje hnízda skryl se práva škůdce, z českých robů náhle vzrůstal vojevůdce. Pozor, křivditelé! Bůh nás posud vodí; z chudáka se přes noc svatý Michal rodí! 77